Kapitola 17

Pokoj, kde bydlí předškolní děti

Když vešli do velkého světlého pokoje, Tomášek zůstal překvapeně koukat. Pokoj byl hodně velký a měl vysoký strop. Celý ho osvětlovalo světlo ze tří oken, na kterých byly bílé mříže. To aby malé děti nemohly vypadnout z okna. Na obou stranách pokoje stálo proti sobě několik postelí. Mezi nimi byly dřevěné noční stolky. Na zdech se Tomáškovi moc líbily velké barevné obrázky. Byly namalovány přímo na zdi, což bylo velmi neobvyklé.
Zdravotní sestra, která Toma doprovázela, položila těžký kufr na zem.
Pak se vesele Toma zeptala: „Tak co, Tomášku, která postel by se ti líbila na spaní? Můžeš si vybrat. Ale radši v této části, kde spí i ostatní děti, ať jste blíž k sobě.“
Tomáš se zvědavě rozhlížel kolem sebe. Rychle napočítal celkem třináct postelí. Jen tři byly ale obsazené. Ostatní byly ustlané a bylo jasné, že tam nikdo nespí. Tomík se nejprve nemohl rozhodnout, na které posteli by chtěl spát. Pak ale uviděl na zdi nad jednou postelí velkého želváka Ninju, jak sedí na lehátku u barevného slunečníku a v ruce drží limonádu s brčkem. Blízko něj z druhé strany stála palma se dvěma kokosovými ořechy. A nad tím vším svítilo a hřálo velké slunce.
Ano, tuhle postel chci, pomyslel si Tomík v duchu a ukázal prstem na postel se světle zeleným přehozem. Vedle postele byl noční stolek.
Sestřička jen řekla: „Dobře sis vybral. A od zítra tu budeš mít hned také kamaráda. A támhle naproti leží dvě holčičky. Blonďaté Aničce už bylo šest let a tmavovlasé Marušce jsou čtyři a půl. A tady leží malý Ládík. Tomu jsou teprve tři a půl roku. Buď na něj, prosím, hodný. Hodně se mu stýská po mamince a potřebuje starší kamarády, kteří mu budou pomáhat. Jeho maminka má doma hodně malé miminko, a tak nemohla přijet do lázní s ním.“
Tomáškův pohled zamířil směrem, kterým sestra ukazovala. Na postelích na protější straně pokoje viděl oranžovo červené přehozy se žirafami. Na dvou postelích ležela menší plyšová zvířátka. Na té třetí ležel na polštáři plastový dinosaurus. A na zdi nad nimi byla namalována jabloň s červenými jablky. Z jednoho dokonce vykukoval červík.
Tomášek se poprvé za celou dobu, co přijel, usmál. Připadlo mu to hodně legrační. Červík, co žere jablko, nakreslený na stěně. A pod stromem byli dva ježci. Jeden z nich měl na bodlinách napíchnuté červené jablíčko. A pak tam bylo nakreslené také nebe. Jenže nemělo modrou barvu, ale bylo růžové. A na něm bylo nakresleno sluníčko, které svými prstíky drželo modrý mráček, ze kterého na zem pršelo. Pak si Tom všiml, že uprostřed zelené koruny stromu je vlastně nástěnná lampa, ale natřená též na zeleno, takže nebyla hned na první pohled vidět. Celý ten veselý pokoj se Tomáškovi moc líbil. A na stěnách byly i další obrázky, ty si ale nestačil tak dobře prohlédnout.
Pak jeho pohled padl na dveře, které byly nalevo od protějších postelí.
Aspoň dobře uvidím, když někdo vejde dovnitř, pomyslel si Tomášek. Vlevo od dveří stála tmavě hnědá skříň s několika velkými šuplíky. Na některých šuplících byly bílé cedule a na nich bylo napsáno, komu šuplík zrovna patří. Na skříni pak stálo několik plyšových hraček.
Sestra viděla, kam míří Tomíkův pohled a řekla: „Tady v té skříni má každé dítě jeden velký šuplík na své osobní věci. Sem ti dáme například dopisní papíry, jestli máš s sebou své pastelky a brýle proti slunci. Na každém šupleti je napsáno jméno, komu zrovna patří. Pojď se podívat. Ty ho budeš mít zde. Je to ten čtvrtý zespoda. A Tome, nyní sem ty tvé věci spolu hezky uložíme a na tobě bude, abys je měl pořád pěkně srovnané. Jinak všechno tvé oblečení bude poskládané ve skříňce v šatně. Každý večer s dětmi chodíme do šatny a připravujeme si společně hromádku oblečení na druhý den. To znamená například čisté kalhotky a slipy a čisté ponožky nebo punčocháče. Když nebudeš vědět, jak se věci skládají, my tě to tady naučíme. Nyní najdeme tvé pyžamo a dáme ho složené pod polštář. A takto složené ho tam budeme spolu dávat každé ráno, dokud se to nenaučíš dělat sám.“ A sestřička se na vykuleného Tomíka přívětivě usmála.
Tomášek zůstal koukat s otevřenou pusou. To tedy netušil, že to s pořádkem tady bude tak přísné. Ve svých věcech míval často nepořádek. Maminka se na něj proto často zlobila. Pak ale šla a uklidila to za něj, protože věděla, že uklízení není jeho silná stránka. A tady to bude muset dělat sám.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..