Kapitola 15


Kapitola 15 Jak maminka omylem skopla vánoční stromek a co z toho vzešlo

Již před časem maminka zkonstatovala, že děvčatům nestačí dětský pokoj a nabídla jim svůj, který byl větší. A tak nastalo období balení věcí do krabic, přesouvání skříní a postelí z pokoje do pokoje. Prostě období velkého stěhování a zároveň malování obou pokojů.
Ginečka z toho byla zprvu velmi zmatená. „Co se to děje? Proč tu nemůže být zas normální klid? Pořád se tu vrtá a bouchá do zdi,“ ňafala si neklidně. Vadily jí všechny ty nepříjemné zvuky, když se u děvčat na nově vymalované zdi přibíjely poličky a obrázky.
Aby ji maminka uklidnila, říkala vždy: „Ginečko, pán pracuje. Nic se neděje, všechno je v pořádku.“ A Gina se opravdu uklidnila.
Nové pokoje byly velmi hezké a útulné. Mělo to ovšem jeden podstatný háček. Nebylo jasné, kam přijde o Vánocích stromeček.
Potom nastala doba předvánočního pečení. V celém bytě to přenádherně vonělo. Ginečka libě nasávala ty úžasné nové vůně. Moc ráda by od všeho cukroví aspoň malinko ochutnala. Vyskočila si na židli ke stolu a nedočkavě sledovala, co to ty její holky zajímavého kutí. Zamilovaně po nich házela očkem v naději, že snad něco dostane. Však se také nad ní Deniska smilovala a kousíček lineckého kolečka nebo perníčku jí tajně dala. To se potom nenápadně odklidila do bezpečí pelíšku, a ještě dlouho se tam olizovala.
I ona se s nadšením těšila na nadcházející vánoční svátky, jelikož ji Deniska slibovala: „Gino, počkej, až budou Vánoce, pak dostaneš další kousek cukroví. Teď to nejde. Cukroví je v krabicích na balkóně. Mamka si ho hlídá, vždyť víš.“
A pak jednoho dne všechny překvapila, protože se naučila u stolu sedět jako člověk. To se všichni nasmáli, když ji takto poprvé viděli.

Konečně se jednoho dne Deniska dočkala. Nastal Štědrý den. Maminka měla již všechno připraveno. Celý byt nádherně voněl čerstvým jehličím. To ozdobený vánoční stromek vysílal svou čarokrásnou vůni všude po bytě. V pokojích i kuchyni byly ve vázách nazdobené větve z jedličky.
Odpoledne děvčata narovnala na tácy voňavé cukroví. A pak již Evička s maminkou dávaly na talíře slavnostní štědrovečerní večeři. U slavnostně nazdobeného stolu se sešli oba rodiče, Evička, Deniska a dokonce i babička Boženka. Ve stejnou chvíli dostala do misky papání i Ginečka, aby při večeři neloudila.
Po výborné večeři zazvonil v obývacím pokoji tajuplně kouzelný zvoneček. To Ježíšek dal o sobě vědět. V tu chvilku snad všichni pocítili tu posvátnou bázeň až rozechvění, které prožívali v době svého dětství. Ježíšek tu byl! Copak jim asi nadělil?
A tak se všichni nedočkavě vydali do pokoje ke stromečku. Naskytl se jim pohled na nádherný vánoční stromek, na němž v tu chvíli hořely svíčky a viděli zapálené prskavky, jež vypadaly jako malé hvězdičky. Pokojem zazněla slova vánoční koledy:
Tichá noc, svatá noc,
jala lid v blahý klid.
Dvé jen srdcí tu v Betlémě bdí,
hvězdy při svitu u jeslí dlí,
v nichž malé děťátko spí,
v nichž malé děťátko spí.
Všichni nejprve v tichém obdivu hleděli na stromek a poslouchali tu nádhernou píseň. Pak se vzájemně obejmuli a řekli si, jak moc se mají rádi a jsou šťastní, že mohou být v ten sváteční den spolu.Když prskavky dohořely, tatínek po chvilce sfoukl i svíčky. Celá rodina si posedala na gauč a křesla. Vánoční nadílka mohla začít.Deniska nosila každému dárky. Všichni si postupně za pozornosti ostatních rozbalili dárečky a byli velmi spokojení. Náladu měli přímo báječnou. Vždyť každý dostal, co si přál. Nejdůležitější ale bylo, že byli spolu.
A dokonce i Ginečka objevila dárek pro sebe. Vlastně ne jeden, ale dva. V tom prvním byla plyšová pískací strakatá kravička, do které se okamžitě zamilovala. Ve druhém byly zabaleny tři kostičky ve tvaru boty. Botičky z bůvolí kůže ona milovala.
Bylo již hodně pozdě v noci, když tatínek odvezl babičku přes celou Prahu domů a zase se vrátil. To již dcerky dávno sladce spaly. Nakonec usnuli i rodiče.
Gina ležela spokojeně na modrém koberci pod vonícím stromkem. Něco moc hezkého se jí zdálo. Blaženě si ze snu pomlaskávala a sem tam se olízla.

Vtom se to stalo. Maminka se chtěla otočit z boku na bok a natáhla přitom nohu. A to rozhodně neměla dělat! Hned u nohou postele stál dlouhý konferenční stolek překrytý vánočním ubrusem. A na něm byl v podstavci upevněn vysoký strom. Ozdobený vánoční strom. Ten se nyní s hlasitým žuchnutím skácel na zem. Jen těsně minul malou Ginu stočenou do klubíčka. To byla ale řacha! Bylo štěstí, že to pejska minulo o vlásek! Chybělo tak deset centimetrů a Ginečka nemusela být na světě…Gina překvapeně vyjekla. Rachot padajícího stromu rodiče probudil.
„Sakra, co se to děje? Co to bylo za ránu?“ zvolal tatínek rozespale.“Já jsem asi nedopatřením skopla vánoční stromeček,“ přiznala nešťastně maminka. Bylo jí do breku.
A opravdu. Když rozsvítila lampičku nad sebou, uviděli tu spoušť. Na koberci se válel stromek v objetí stříbrných vánočních řetězů. Kolem bylo vidět několik roztříštěných barevných koulí. Vyjukaná Gina seděla rozespale hned vedle něj.
„Vždyť to mohlo Ginu zabít!“ zvolala mamka vyděšeně. Vstala z postele a vzala štěňátko do náruče.
„Ginečko moje, co jsem to provedla? Ještě štěstí, že se ti nic nestalo. To muselo být leknutí, viď?“ mazlila se s pejskem.
Pak společnými silami postavili stromek zpátky na stůl. Oba pak sbírali střepy z rozbitých koulí. A ještě v noci ty střepy z koberce luxovali.
Když se potom maminka s Ginou v posteli snažila znovu usnout, proběhla jí hlavou nová burcující myšlenka: Budeme se asi muset přestěhovat. Ten byt nám začíná být malý.“ A hned následující ráno se s tímto nápadem svěřila celé rodině.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.