Kapitola 24

JAK SE VÍLA HORTENZINKA NAUČILA KOUZLIT – Ukázka z kapitoly

Noc po oslavě spala Hortenzinka velmi neklidně. Stále se převracela z jednoho boku na druhý a pak zase na bříško. Po chvíli se opět otočila, tentokrát na záda. Přestože spala jen velmi málo a byla po včerejšku moc unavená, nemohla ráno dospat.
Probudila se ještě před východem slunka. To byla ale strašná noc!
Malá víla měla starosti. Jak jen to s těmi lampiony na průvod udělat? Jak to vymyslet? Půl nápadu již měla v hlavě a zbývalo domyslet tu těžší část. Od čeho jsem ale víla? Musím na to přijít!
Ležela ve voňavé postýlce, ale tentokrát necítila žádnou radost. Ležela a usilovně přemýšlela. Přemýšlela a přemýšlela, až se propadla do lehounké dřímoty. Tehdy ji osvítil skvělý nápad, jak věc vyřešit. Snažila se probudit, aby nezapomněla.
Vstala a násilím se přinutila k umytí a převlečení do venkovních šatů. Ještě učesat! Málem by dnes zapomněla! Nejraději by hned po probuzení běžela ještě v noční košilce svůj nápad vyzkoušet. Toto ráno pro ni vůbec nezačínalo hezky. Co si to jen na sebe vymyslela? Takový bláznivý nápad? Jen aby nezklamala své přátele.
Venku pohlédla k jasně modré obloze. Sluníčko také teprve vstávalo a vydávalo se na svou nebeskou pouť.

i_038710

Trochu dál až u plotu rostly moc zajímavé rostliny. Nazývají se mochyně židovská nebo také mochyně židovská třešeň. Na těchto bylinách dozrává na podzim spousta krásných oranžových plodů ve tvaru lampionků. Roztomilý lampionek ve skutečnosti chrání jasně oranžový plod, který je uvnitř.
K těmto lampionkům nyní Hortenzinka mířila. Kolik jich tu asi najde?
„ Jen aby jich bylo dost!,“ pomyslela si ustaraně.
Konečně je vidí! Uf, oddechla si. Nakonec jich je víc, než bude potřebovat. Hortenzinka vylezla na půl metru vysokou bylinu a nyní ji čekala únavná práce. Trhat oranžové plody nebylo pro ni zrovna snadné. Lampionky se snášely k zemi jeden po druhém. Po utržení každého plodu v něm shora zůstal otvor. Ten přesně pro svůj záměr víla potřebovala. Proto netrhala oranžové lampionky se stopkou, ale naopak stopku odtrhávala. To by snad už mohlo stačit. Narovnala se v zádech, která si těžkou prací namohla. Záda ji už docela bolela.

i_038712

Nyní přišla ovšem na řadu ta nejdůležitější část výroby lampionku. Víla Hortenzinka chtěla vyzkoušet zcela nové kouzlo. Jestlipak se jí povede? Ve sladké dřímotě ji napadlo, jak oranžové lampionky rozsvítit. Skutečnost ale může být jiná.
„ Hortenzinko, do toho a půl je hotovo,“ přemlouvala se k odvážnému činu.
Vzala do náručí jeden lampionek a popošla s ním víc na sluníčko.
Vzhlédla ke slunci. Slunce ji však tak oslnilo, že musela zavřít oči. S již zavřenýma očima začala svým jasným hláskem se sluníčkem rozmlouvat. Nebylo ji však rozumět. Jakoby mluvila náhle nějakým cizím jazykem.
Vtom se stalo něco podivuhodného. Slunce jakoby zazářilo ještě více, intenzivněji a poslalo k malé víle jeden silný sluneční paprsek. Vypadal jako zlatá lesklá a hodně silná nit.
Hortenzinka vytáhla poslaný paprsek ze sluníčka, smotala ho do kuličky a otvorem vložila do kytičky.
Kulička svítila jako malé sluníčko, rozzářila malý lampionek a zázrak byl hotov.
„Hurá! Hurá! Povedlo se!Já umím vážně kouzlit! Já jsem tak šťastná! Tak moc šťastná!“ křičela malá víla okouzleně nad tím, co sama dokázala.
Vždyť do poslední chvíle nevěděla, jestli se jí kouzlo povede!
Klečela v trávě a děkovala slunci za pomoc. Že by na ni právě mrklo? Snad se jí to jen zdálo.
Oranžový lampionek opravdu svítil slunečním světlem.
Bylo to něco úžasného!

Něco ji však napadlo. Dost se lekla. Ta myšlenka, která ji až ochromila, jí téměř vzala počáteční euforickou radost. Doteď se jí chtělo nadšením až létat z toho, co se jí povedlo. A najednou dostala strach. Obavy, že to vše bylo možná nanic. Rychle vstala a honem nesla lampionek do největšího stínu.
Uf, oddechla si. Svítí i ve stínu. Nezhasl!
Snad bude svítit i v noci! Jenže co když svítit nebude? Co potom?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *