Kapitola 2 Jak Tessinka dostala nové jméno
“Jééé, mamííí, to je krásný štěňátko! A jak se jmenuje?” vykřikla po příchodu ze školy dvanáctiletá Vanesska a vzala Tessinku do náruče. Ta jí hned olízla pravou tvář a vzápětí i celý nosík. Holčička se do pejska na první olíznutí zamilovala.
Když pak přivezla ze školky domů paní na hlídání pětiletého Vašíka, zvolal chlapec nadšeně: “A to je náš pejsek? Opravdicky je náš? Supééér, já s ním budu spát v posteli!”
Paní V., maminka dětí, ale rázně řekla: “Děti, ten pejsek není náš. Máme ho půjčeného jenom na zkoušku. Vždyť víte, že táta se psem nesouhlasil. Musíte se o pejska hezky starat. Pak nám možná dovolí si Tess nechat napořád.”
Pak se ještě obrátila na synka a pevným hlasem řekla: “Jo a spát s pejskem nikdo nebude! Je to všem jasný?” Malý chlapec se trochu zakabonil, ale neříkal nic. Věděl, že protesty v této rodině nic nezmohou. Maminka dokázala být velmi přísná. A táta? Ten ještě víc.
“Takže Tess se jmenuješ? To je ale divný jméno. Mamíí, co když ji přejmenujem? Má zoubky jako jehličky. Podívej, jak mě začala okusovat,” navrhla Vanesska, která s pejskem dováděla a bránila se psím zubům.
“To není špatný nápad. Jméno Tess mi připomíná tesáky. Co kdybychom jí říkaly třeba Dolci (Dólči)? Italsky to znamená sladkost?” navrhla pohotově maminka.
“Tak jo, budeš Dolci,” souhlasila dcerka spokojeně.
V tu ránu bylo slyšet divný zvuk. Dolci se právě vyčůrala na drahý perský koberec v obývacím pokoji, kam mezitím všichni přešli.
“Kruci písek! Vezměte to štěně do kuchyně! Tam jsou dlaždice. Já zařídím, ať se to rychle vytře, než táta zjistí, že se nám tu počůrala. Dolci by musela hned z domu,” nařídila maminka.
“Paní Málková, pojďte ten koberec rychle vydrhnout, než manžel zjistí, že se nám tu počůralo to štěně. Díky moc.”A bylo rozhodnuto. Tess dostala sladké jméno Dolci a do obývacího pokoje už nikdy nesměla.
Děti s pejskem dováděly hlavně na zahradě nebo každý ve svém pokoji. Jen spát s Dolci maminka nikomu nedovolila. Na noc vždy fenečku zavřela do kumbálu v přízemí. Pravda, první dny tam štěňátko kvílivě kňučelo, ale matka dětem řekla, že se to musí vydržet. Prý si pejsek časem zvykne. Asi se mu stýská po psí mámě.Jak rádi by si Vanesska nebo Vašík vzali uplakaného nešťastného pejska k sobě do postele. Věděli však, že nesmí. Báli se táty. Jejich táta byl pražský milionář a opravdu hodně drsný chlap. S nikým v životě se moc nemazlil. Respekt až strach z něj mívala občas i jeho vlastní žena.
Tam v kumbálu s jedním malým pootevřeným okénkem malinká Dolci trávila každičkou předlouhou noc. Na rozložených novinách po zemi mohla čůrat a kakat dle libosti. Vždy ráno pak přišla paní na úklid a noviny po pejskovi zlikvidovala a celou podlahu dočista vytřela.Jen to teplé mámino přitisknutí a olíznutí tam štěňátku moc chybělo.
