Kapitola 29

Jak Tomášek zkoušel rovnováhu na velkém míči a Martin padal jako hruška

Bylo po poledním klidu. Rehabilitační sestra zavedla předškolní děti do tělocvičny. Tam uviděl Tomášek na zemi několik modrých žíněnek, na které se děti měly položit na záda.
Tomík si sedl na žíněnku a rozhlížel se kolem sebe. Stěny tělocvičny byly vymalovány střídavě světlou a tmavou oranžovou barvou. U stěny viděl stát dvě dřevěné lavičky na cvičení. Na stěně vedle vchodových dveří bylo připevněno několik dřevěných žebřin, jež měly mnoho dřevěných příček. Tomášek zatím netušil, k čemu mohou sloužit. Usoudil však, že by mohlo být docela zajímavé vylézt po nich až nahoru ke stropu. Pak uviděl v rohu místnosti barevnou ohrádku a v té leželo několik velkých míčů různé velikosti. Tomáška to zaujalo a hned si začal odříkávat jednotlivé barvy. Největší míč byl modrý a nejmenší zase žlutý. Mezi nimi byl míč světle zelený a šedý. Pak si ale všiml, že v protějším rohu leží ještě míč největší, takový pěkně duhový. Ten se mu líbil nejvíc.
Vtom rehabilitační sestra všem řekla, ať si opravdu lehnou na záda, že se začne už cvičit.
Tomáškovi a Martinovi řekla: „Kluci, vy jste tu noví, tak dávejte dobrý pozor, co dělají ostatní děti. Když uvidím, že cvik neděláte správně, přijdu vás opravit. Hodně cviků je na posílení svalů na zádech a na bříšku. Další cviky jsou na posílení svalů celého těla a ke zlepšení správného dýchání.“
Děti pak pod dohledem sestry cvičily nejrůznější cviky na zádech, na bříšku, vsedě i ve stoje. Sestřička je učila, jak mají při cvicích správně dýchat.
Pak přišla řada na cvičení na míčích.
Martin se otočil směrem k Tomáškovi a řekl polohlasem, aby ho slyšel jen Tomík: „To bude docela těžký s mojí váhou udržet se na tom míči. Viděl jsem v televizi, jak se na tom cvičí. Nic pro mě.“
To už ale měli všichni sedět na velkých míčích. Nohy měly být na zemi rozkročené a ruce upažené do stran. Všichni se měli na míči natáhnout nejprve za svou levou rukou a pak zase za pravou rukou. Jenže přitom seděli na míči, který se pod nimi stále houpal. A tak se snažili ze všech sil udržet ten správný balanc, aby z míče nespadli. Bylo to docela těžké, protože i míč pod nimi šel tu doleva a tu zase doprava.
Při prvním pokusu se tlustý Martin z míče skutálel jako shnilá hruška. Nutno říct, že i Tomík měl docela velký problém se na míči udržet. Anička i Maruška byly již na tyto cviky zvyklé a udržet rovnováhu na míči jim nečinilo potíže.
Pak ale přišel ještě těžší cvik, a při něm měl i Tomášek co dělat, aby z míče hned nespadl. Děti se na balón měly položit na bříško a dlaněmi se měly dotýkat země. Pak se ale měly pomocí rukou dostat kupředu.
Tomášek viděl, jak Anička leze docela rychle dopředu. Odstrkovala se vepředu před míčem rukama, až byla za chvilku na druhé straně tělocvičny. Maruška se kutálela trochu pomaleji za ní.
Pak se ozvalo hlasité: „Žuch!“
A vzápětí začal Martin skuhrat: „Jauvajs, já věděl, že to nepude.“
Martin se ale nechtěl hned vzdát a zkoušel to znovu a znovu, a tak se tělocvičnou často ozývalo: „Žuch, žuch, žuch!“ To tlustý Martin vždy skončil na tvrdé podlaze tělocvičny.
Při svém posledním pokusu nahlas poznamenal: „Ještě pár pokusů a budu hrát všema barvama, jak budu mít boule a modřiny po celým těle. Třeba si už nebudu ani podobný.“
Pak ale přišla k Martinovi rehabilitační sestra a řekla: „Martine, cením si toho, že jsi tak vytrvalý a zkoušíš to sám.“ Pak ale řekla, že mu bude pomáhat, aby hned nespadl, a tak musel Martin opět lehnout bříškem na míč a zkoušet to znovu. Docela pěkně u toho nahlas funěl.
Holky, co už byly s míčem na druhé straně, se tam potichu chichotaly, protože to tak trochu vypadalo, že se velký hroch snaží udržet na míči a stejně pořád padá. Byl na něho zkrátka docela legrační pohled.
Tomášek se mořil na míči sám a po čase zjistil, jak na to musí jít správně, aby se mu podařilo udržet hezky rovnováhu.
Cvičení pro ten den nakonec skončilo a děti se na zemi vleže vydýchávaly. Celou dobu při cvičení jim hrála z magnetofonu tichá hudba. Nyní tedy děti se zavřenýma očima poslouchaly na zádech hudbu a Tomášek si vzpomněl na maminku. Copak asi dělá? Určitě se jí stýská. Kdy za mnou už přijede?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *