Kapitola 3

Jak se Tomáš nimral v jídle a zlobil tak maminku

Byla neděle. Maminka připravovala sváteční oběd, na který pozvala i babičku. Ta měla Tomáška dva dny hlídat, než půjde ve středu s maminkou na kontrolu k paní doktorce. Tomášek byl zase nemocný. Tentokrát měl angínu.
A dnes se opět s jídlem strašně loudal. Angína mu sice již končila a v krku ho už nebolelo, ale na jídlo neměl vůbec chuť.
Seděl u kuchyňského stolu a vrtal se v jídle, jakoby neměl na talíři výborný řízek a brambory opečené dozlatova s kouskem sladkokyselé okurky. Před nějakou chvíli strčil do pusy malé sousto řízku a nyní nevěděl, jak se ho zbavit. Chvíli žvýkal a žvýkal, až maso přestalo mít jakoukoli chuť. Místo aby ten rozžvýkaný kousek masa spolkl, přehazoval si jej z jedné tváře do druhé, až vypadal jako sysel, jelikož si ve tváři syslil i předchozí kousek, který také nespolkl.
V tu chvíli se maminka začala zlobit a povídá: „Tome, jez pořádně a to maso už spolkni. Dobře vidím, že si ho tam zase syslíš. Kdo se má na tebe koukat. Vypadáš jako křeček nebo sysel. Ti si schovávají do vaku ve tvářích zásoby na horší časy.“
Pak se obrátila na babičku, svoji maminku, a povídá: „Sama vidíš, jak je to s ním těžké. Nejradši by jedl jen kaši, jako když byl úplně malý, ale jak má něco pořádně kousat, hned je problém. Vidíš, jak si to střádá v puse? A ještě mu to trvá hrozně dlouho.“
Babička starostlivě pokyvovala hlavou, jako že mamince rozumí, proč se tak zlobí a sama Tomáškovi řekla: „Tomíku, jestli nebudeš jíst pořádně maso, nikdy ti nenarostou svaly a nebudeš mít dost síly.“
A maminka se zase přidala: „Pak si stěžuje, že ho všichni kluci ve školce přeperou a dovolují si na něj. Mami, poraď mi, co s ním mám dělat. Myslela jsem, že z toho zlobení s jídlem časem vyroste. Jenže poslední dobou mám pocit, že je to horší a horší. A on je pořád hubenější a hubenější. Vždyť vypadá, jako bych mu ani nedávala najíst.“ Maminka si složila nešťastně obličej do dlaní. Babička jí podala papírový kapesník a maminka si utřela uplakané oči. Pak se vysmrkala a dál hleděla na synka, jak zápasí s jídlem.
Z talíře před ním zmizely mezitím tři malé kousky brambor a kousek okurky. Nakrájený řízek však z talíře stále nemizel. Naopak. Hrozivě koukal na Tomáška a ten nevěděl, co s ním.
Potom však babička navrhla, aby si šly sednout vedle do obývacího pokoje na sedačku. Potřebuje si prý natáhnout bolavé nohy po té cestě vlakem a autobusem.
Tak se babička s maminkou přesunuly vedle do pokoje. Maminka uvařila pro obě dvě kávu a navrch dala kopeček šlehačky. Že prý si musí nějak osladit život, jinak se prý z toho kluka zblázní.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *