Jak se Tomášek s Martinem učili na flétnu

Nastal čas cvičení na flétnu. Větší děti uměly zahrát na flétnu již mnoho písniček. Malé předškolní děti se na flétnu teprve hrát učily. A ty nejmenší pískaly jen na píšťalku, jako například malý Ládík.
Všechny děti seděly na židlích a každé na flétnu vyluzovalo zvuky, které umělo. Větší děti, které jezdily do léčebny opakovaně, většinou doma na flétnu hrávaly pravidelně. Hra na flétnu jim pomáhala zlepšit jejich dýchání. Při hře na flétnu se děti učí správně a pravidelně dýchat. To má velmi příznivý zdravotní účinek speciálně pro děti, jež trpí opakovanými záněty průdušek nebo mají dokonce astma.
Tomášek seděl na židli hned vedle Aničky a Marušky. Obdivoval, jak krásně už dokáže Anička na flétnu hrát. Anička uměla dokonce zahrát na flétnu čtyři jednoduché písničky. Maruška vedle ní se snažila, aby zvuk na flétnu zněl hezky čistě, ale občas i ona vyloudila z flétny nepěkný falešný nebo skřípavý zvuk. Tady v léčebně se naučila na flétnu tři noty, které se nyní snažila střídavě zahrát. Velký vzor měla ve starší Aničce, která si ve volných chvilkách o poledním klidu na pokoji na flétnu často hrála.
Herní terapeutka přinesla Tomáškovi i vedle něj sedícímu Martinovi zobcové flétny, které jim léčebna zapůjčila na dobu jejich pobytu zde. Tyto flétny jsou vhodné i pro děti s menšími prstíky. Dokáží na nich udržet základní prstoklad a nástroj pro ně není do ručiček příliš těžký.
Martin dostal do ruky flétnu jako první. Nevěděl ani, jak se správně drží, ale vší silou do ní foukl. Ozval se velmi nepříjemný hlasitý tón, ze kterého až uši zabolely. Vedle sedící Tomík leknutím až nadskočil na židli. Mnoho dětí otočilo svůj pohled směrem na Martina, od kterého se zvuk ozval. Ten se trochu přikrčil a přál si být o trochu menší až skoro neviditelný.
Herní terapeutka zrovna nesla další půjčenou flétnu Tomáškovi. Zastavila se ale nejdřív před Martinem a řekla mu: „Chlapče, zatím prosím vůbec nehraj. Počkej, až vám ukážu, jak se flétna správně drží a jak se do ní správně fouká.“ Potom podala flétnu i Tomáškovi.
Ten si flétnu nejprve důkladně prohlížel. Viděl, že má flétna nahoře několik otvorů a dole otvor jen jeden. Po tom hrůzostrašném zvuku, který předvedl na flétnu Martin, se Tomík neodvážil do flétny radši sám přede všemi zafoukat.
Herní terapeutka ukázala jedné dívence, jak zahrát několik not za sebou a pak již přišla za Tomáškem a Martinem.
Přitáhla si ke klukům židli a začala vysvětlovat: „Kluci, nejdřív se společně naučíme flétnu správně držet. Palec levé ruky bude vždy držet tu dírku na spodní straně flétny. Musíte tu dírku držet pořádně, aby byla opravdu zakrytá. Jinak nebude zvuk flétny příjemný. Nyní ukazováček, prostředníček a prsteníček levé ruky budou seshora postupně zakrývat první tři horní dírky. Zbývající horní dírky jsou určeny pro prsty pravé ruky. Ty ale nyní potřebovat nebudeme. Nejdříve se naučíme jednoduché noty. A nyní si spolu budeme nacvičovat, jak se správně do flétny fouká. Nesmí to být ani moc silně, ale ani moc slabě. Ten správný zvuk musíte slyšet jako takové trochu hlubší DÚ DÚ DÚ. Zkuste to zopakovat po mně.“
Kluci začali foukat. Občas se ozval zvuk nepříjemný a falešný, občas se povedlo i to správné DÚ DÚ. Nebylo to vůbec jednoduché, ale kluci se nenechali odradit. Martin byl od narození vytrvalý kluk. Věděl, že díky své tloušťce bývá terčem posměchu dětí. Byl ale dost chytrý, a tak ho napadlo, že kdyby přijel domů a uměl hrát na flétnu, třeba by si získal jejich uznání díky tomu, že by uměl něco, co ostatní kolem něj jen tak neumí.
Tomášek byl vytrvalý, ale i houževnatý. Když viděl, jak hezky ti starší kluci a holky na flétny hrají, umínil si, že i on se to naučí. Musí. Vždyť si už první den tady slíbil, že mamince u vánočního stromku zahraje písničku. A sliby se mají dodržovat.