Kapitola 38

Jak sněžilo a sněžilo

A pak přišel měsíc prosinec. Pro mnoho dětí nejmilovanější měsíc v roce. Měsíc, kdy chodí Mikuláš a Ježíšek.
Na bukovanský zámek se tiše snášel sníh. Velké sněhové vločky poletovaly vzduchem a padaly na vše, kam jen oko dohlédlo. Bělostný sníh postupně pokryl všechny cesty, stromy, keře i dětské pískoviště. Malé chaloupky z mechu, větviček a listí, které děti na podzim postavily, se postupně ukryly pod sněhovou peřinu.
Sněžit ale nepřestávalo. Sněžilo a sněžilo, až v celé zemi nastala sněhová kalamita. Pro toto roční období naprosto neobvyklá a hlavně nečekaná.
Vlaky měly velká zpoždění nebo přestaly na čas na některých místech jezdit úplně. Silnice byly zasypány haldami sněhu a sněhové frézy nestíhaly všechen ten sníh odklízet. Autobusy se jen těžko dostávaly na místo svého určení. Lidem bylo doporučeno, ať s auty radši ani nevyjíždějí. Mnozí ani nemohli. Jejich auta byla celá zasypaná. Jen co člověk odhrabal lopatou kus auta, sníh mu ho zas zasypával novým sněhem.
I ve velkých městech měli lidé se stále padajícím sněhem velké problémy. Z chodníků lidé brzy ráno odhazovali sníh jako diví, aby po pár hodinách začali svou práci nanovo. A na silnicích? Na silnicích se vytvořila nepěkná špinavá břečka, kterou musela auta projíždět velmi pomalu, jinak hrozilo, že dostanou smyk a nabourají.
Lidé se díky sněhové kalamitě dostávali pozdě do práce a děti na některých školách dostaly pár dnů volno. Učitelé i žáci se totiž nemohli z některých míst do škol ani dostat. Celá ta kalamita se sněhem trvala pět dnů, ale úplně to stačilo.
Pro děti v léčebně to znamenalo, že se v tyto dny nedostaly na plavání do Příbrami a ani k nim na slíbenou návštěvu nemohla přijet skupina historického šermu. O víkendu se nekonaly ani návštěvy rodičů. Vychovatelé a vychovatelky museli tedy děti zabavit jinak.
Některé sestry i vychovatelky měly též problém se do léčebny dostat. Bylo velké štěstí, že pár pracovníků léčebny bydlelo hodně blízko a cestu do léčebny mohlo zvládnout třeba na běžkách nebo pěšky.
A bukovanský zámeček? Ten vypadal jako v pohádce. Celé jeho okolí pokrýval jiskřivý bělostný sníh. Stromy i keře měly na sobě navátou bílou peřinu. Kudy jindy vedly cesty, se dalo pouze odhadovat. Ve sněhu se občas objevily pouze stopy srnek a zajíců nebo stopy různých ptáků. A pak se ve sněhu objevily i jiné, záhadné stopy. To děti si lehly na záda do sněhu, zamávaly párkrát rukama a vytvořily ve sněhu obraz motýla či andělíčka.
Dětem v léčebně v tyto dny odpadlo vyučování a nastaly za hlasitého hurá nečekané prázdniny. Učitelé se do léčebny kvůli sněhu nedostali.
Pan správce vyndal za pomoci nejstarších chlapců ven všechny sáně a boby. Děti se oblékly do oteplovacích kalhot, bund a kombinéz. Navlékly teplé svetry, čepice, šály a rukavice. Na nohy pokud možno obuly nepromokavé zimní boty a šlo se ven sáňkovat a bobovat na nejbližší kopec.
Děti na kopci řádily až do oběda.
Sjížděly kopec na saních a bobech a hlasitě volaly: „Pozóóór, jedůůů!“
Starší kluky a děvčata sáňkování přestalo po čase bavit a pustili se do stavění obrovských sněhuláků. Dívky pak zašly do jídelny a na kuchařkách vyprosily tři velké hrnce sněhulákům na hlavu. Mezitím vymámili kluci na panu správci dvě březová košťata. Jenže zapíchnout koště sněhulákovi do ruky se klukům moc nedařilo, a tak koště jednoduše o sněhuláka opřeli.
Třetí sněhulák dostal koště obyčejné s červenou rukojetí a byl také rád. Usmíval se na celé okolí svýma uhlíkovýma očima a zálibně si prohlížel ten svůj nový svět kolem sebe. Měl na sobě mnoho černých uhlíků jako knoflíků a svět dovádějících dětí se mu moc líbil. A pak přišel jeden velký kluk a sněhulákovi ovázal kolem krku svou dlouhou modročernou šálu. Ta se sněhulákovi moc líbila a byl na světě ještě radši.
Šťastné, vydováděné a hladové děti snědly k obědu celou porci kuřete s bramborem. Navrch dostaly pudink s mandarinkovým kompotem. I Tomášek se nacpal k prasknutí.
Jen Martin dostal místo vanilkového pudinku misku s červenou řepou. I brambor měl méně než ostatní a jeho část kuřete nebyla pečená, ale dušená v alobalu. Přesto mu i takto připravené kuře moc chutnalo. Martin byl velmi dobrý strávník. V léčebně mu chutnalo téměř vše, co dostal na talíř.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *