Kapitola 14

Kapitola 13 Když jde o život

Na stezce před nimi se z blízkého křoví vynořil kojot. A za ním další dva. Ti byli trochu menší. Zřejmě to mohla být odrostlá mláďata z posledního vrhu. Všichni vypadali značně vychrtle a šedivá kůže na nich trochu visela. Vypadalo to, že mají hlad.
Kluci se v mžiku zastavili.
Chris vykřikl: „Waw, no teda, kojoti!“
Pak se otočil se zoufalým pohledem na staršího bratra. Jeho oči se ptaly: Co teď?
Jack vykřikl v náhlém nepříjemném překvapení: „Oh! Ty jo, máme sakra problém!“
Pak se rozběhl k nejbližšímu nízkému stromu a křikl přitom na bratra: „Honem na strom! Dělej!“
Oba chlapci běželi, co nejrychleji dokázali. Jack se v rychlosti ohlédl. Kojoti se vydali za nimi. To nebylo dobré. To ale vůbec nebylo dobré.
Chlapci se mermomocí snažili vylézt na jukovník. Nejnižší větve byli ale příliš vysoko. A kojoti se přiblížili. Největší kojot, pravděpodobně matka mláďat, se přibližovala s mírně nakloněnou hlavou kupředu. Pak ohrnula pysky a ukázala zuby.
„Pomóóóc, tatííí!“ vyjekl v hrůze mladší chlapec. Ten starší se ještě stále snažil vyšplhat na strom. Jenže se neměl kde pořádně chytit. Oba chlapce zachvátila panická hrůza.
Začali křičet ze všech sil: Pomóóóc!
Vtom se stalo něco neuvěřitelného. Zpoza vysoké skály se objevili dva malí draci. Matka kojot vycítila další nebezpečí. U nedalekého křoví měla v zemi noru s právě vrhnutými mláďaty. Pro bezpečí svých potomků byla ochotna se rvát s celým světem. Nejprve narušili její teritorium tito lidé a teď zas takoví divní tvorové. Bude boj. O tom byla přesvědčená. Musí svým ještě nedorostlým dětem ukázat, jak zahnat nepřítele. A navíc se jí poslední týden nepodařil žádný skvělý úlovek. Ona i její nyní vzdálený druh mají již delší dobu hlad.
„Waw, draci!“ vydechl překvapeně Jack. Nevěřícně zíral na ta zvláštní stvoření. Bratr vedle něj koukal s otevřenou pusou. Na slova se nevzmohl.
Draci se blížili. Kojoti jim šli nebojácně vstříc. A chlapci jen hleděli s očima dokořán. Jak jen tohle může dopadnout?
Tyrhen hluboce zamručel, aby zvířatům před sebou nahnal strach. Sajdra šla po jeho boku a vydávala nepříjemné zastrašující zvuky.
Pak šlehla po velkém bratrovi pohledem a tlumeně řekla: „Jen je vystrašíme, co říkáš? Je to máma s dětmi. Snaží se je jenom bránit.“
Tyrhen pohodil hranatou hlavou na znamení souhlasu. Byli domluvení.
Matka kojot dobře slyšela to temné zamručení těch prazvláštních zvířat, jež tu ještě nikdy nezahlédla. Chlupy na hřbetě se jí přitom zvuku všechny zježili. Pocítila strach. Strach z neznámého. Má jít přece jenom do boje, nebo se má radši včas stáhnout a ukázat svým nedospělým potomkům, že někdy i útěk v pravý čas může být vlastně vítězstvím?
Zatímco tak rychle přemýšlela, ten větší tvor tmavě šedé barvy pokročil ještě trochu blíž. Nyní všichni viděli, že jeho kůže je pokryta mnoha velkými a tvrdými, stříbřitě se lesknoucími šupinami. Na hřbetě bylo vidět několik ostrých hrotů. Ocas měl ještěr zakončený nebezpečnými bodci. A na čele mu trčely dopředu dva velké protáhlé rohy. Ve velkých šikmých očích jasně modré barvy se mu zle zablýsklo.
I druhý o málo menší ještěr pokročil o něco kupředu. I on měl na hřbetě několik ostrých hrotů a dlouhý ocas zakončený stejnými nebezpečnými bodci. Jen jeho barva byla červenohnědá a oči neměl tak šikmé. Velké světle zelené oči byly mandlově protáhlé. A ty jeho oči byly opravdu nádherné. Pak ale dostaly náhle velice zlostný výraz. Až se matka kojot trochu strachy nahrbila a její nedospělá štěňata, stojící za ní, zakňučela strachem.
Matka kojot stále nebyla rozhodnutá jak se zachovat. Stále byla na pochybách. A velký hlad jí chvílemi zatmíval mozek.
Vtom větší z ještěrů roztáhl hrozivě mohutná křídla a vydal ošklivý skřípavý zvuk. Pak se mu opět zle zablýsklo v očích. Otevřel doširoka tlamu a z ní vyšlehl ohnivý plamen. Na poslední chvíli stočil dlouhý krk a plamen nezasáhl výhružně stojícího kojota, ale nedaleký vysoký jukovník. Ten vzplál jako obrovská pochodeň. Drak tak názorně zvířatům předvedl, co takový dračí oheň dokáže napáchat za paseku.
Kojotí matka dobře pochopila výstražné varování. Na tohle její síly rozhodně nestačí. Zaujala okamžitě ten správný podřízený postoj, jaký učila i svá vlastní mláďata, když se snažila vynutit si jejich respekt. Sklopila hlavu až téměř k zemi, ocas stáhla mezi nohy a zavelela dětem k ústupu. Pomalu začala couvat. Po pár metrem se otočila a prchala co nejrychleji pryč. Její odrostlá mláďata kňučela strachy a prchala za matkou. Náhle byli kojoti pryč.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..