Kapitola 46

Kapitola 45 A jde se SOBOTA

„Hele, kluci, a kromě vás o nich už opravdu nikdo neví?“ chtěla vědět maminka, když stoupali všichni do kopce.
„Vzali jsme za nima jenom Troye, když tu byl včera. Ale Troy to vážně nikomu neřekne. Přísahal nám na život vlastní mámy. On tu měl včera tu velkou knihu a v ní psali, že jsou to býložravci.“
Annie se držela tatínka pevně za ruku. Měla docela strach. Dnes poprvé uvidí draky zblízka. Venku vál svěží vítr a pohrával si s větvemi rozeklaných borovic, mezi kterými se drali vzhůru. Tu před ně dopadla zprudka borová šiška. Annie úlekem vyjekla.
Tatínek ukázal prstem vzhůru. A tam ve větvích na ně shora shlížela roztomilá černá veverka s huňatým ocáskem. Annie se tomu začala vesele hihňat a zapomněla přitom na strach.
Když došli na dohled jeskyně, kde se naposledy Tyrhen se Sajdrou schovávali, Jack je upozornil, že jsou už hodně blízko.
Rodiče měli oči, jak se říká, na stopkách a Annie tiskla tatínka za ruku ještě křečovitěji.
Ocitli se pár metrů před jeskyní. Všude okolo ní se povalovaly ohromné balvany a ze země vystupovaly menší i větší skalky a skály. Vchod do jeskyně nebyl tudíž na první pohled znatelný.
A pak Chris zavolal: „Sajdro, Tyrhene!“
Rodiče nestačili zírat, jak se jejich synové vítají s draky. Sajdra sahala Jackovi po pás a Tyrhen po prsa.
Pravda, draci byli dnes značně nedůvěřiví. Vždyť se setkali poprvé v životě s dospělými lidmi.
První se jako obvykle osmělila Sajdra. Tentokrát si ale nelehla Chrisovi k nohám, ale zůstala důstojně stát. Zkoumavě natáčela hranatou hlavu na jednu i druhou stranu a trochu nedůvěřivě pozorovala ty velké cizí lidi. Jen ta malá holčička s copánky byla velmi roztomilá. Zpočátku se jich ale na první pohled hodně bála.
Tyrhen se blížil tentokrát velmi pomalu a důstojně. Stále si tou novou situací nebyl jist. Jak se má vlastně zachovat? Má být k těm cizím lidem přátelský nebo by radši pro jistotu měl začít spouštět hrůzu? A co kdyby vypustil také trochu ohně? Určitě by si tím získal velký respekt těch lidí. No jo, ale to by se musel patřičně naštvat, že? A to už se mu dlouho nepodařilo.
Upokojil ho až Jackův hlas, který mu na dálku sděloval: „Tyrhene, neboj se. To jsou naši rodiče.“
Na to Tyrhen nevrle zamručel: „Rodiče? Kdo nebo co jsou to rodiče? Takové slovo neznám.“
A Jack na to: „Rodiče s námi žijí. Dali nám s Chrisem život a starají se o nás. Dávají nám jídlo a hladí nás. Jsou na nás hodní a mají nás rádi. Opravdu vám neublíží. Věř mi. Chci, abys je poznal. Oni se o nás totiž bojí.“
A Tyrhen: „Bojí se o vás? Proč se bojí?“
„Oni si myslí, že byste nám mohli ublížit. Proto chci, aby vás dnes poznali. Už chápeš?“
A Tyrhen: „Takže nemám na ně spouštět hrůzu? Třeba jim trochu nahnat strach? Já se jich také trochu bojím.“
Sajdra to celé slyšela a zasáhla: „Tyrhene, bratře, toto není vhodná chvíle na rozpustilé hrátky. Chovej se jako dobře vychovaný drak. Opakuj si, jak jsem tě to učila. Pamatuješ?“
„No jo, dyť já přece vím. Jsem hodný drak, jsem moc hodný drak. Mám pokračovat?“
Jack se začal smát. Pochopil, že si z něj i ze Sajdry Tyrhen tropí legraci.
Maminka hned chtěla vědět, čemu se tak směje.
„Víš, mami, on má Tyrhen občas sklony si dělat legraci z lidí kolem sebe i ze své sestry. Je to takový šprýmař. A tak se o tom teď právě se Sajdrou dohadovali,“ vysvětloval Jack.
„Jack má pravdu. Já už jim taky všechno rozumím, co si vzájemně povídají i co říkají nám,“ přidal se Chris.
A Sajdra na to řekla: „Rozumíte naší řeči tehdy, jen když my chceme. Na to nezapomínej.“
Mamíí, pojď si Sajdru pohladit. Uvidíš, jaký je to skvělý pocit. Annie, pojď k nám taky. Sajdro, mohla by sis lehnout jako jindy? Prosím. Annie je ještě opravdu malá a bojí se tě.“
Chris se prostě snažil, co to šlo. Moc si přál, aby setkání dobře dopadlo. Co dobře? Aby to dopadlo výborně.
Zatímco si maminka s Annie opatrně a s respektem hladily malou dračici, Tyrhen stále zkoumavě zíral na vysokého tmavovlasého muže. Z toho šel opravdu velký respekt.
Tatínek se k němu pomalu přibližoval. Koukali si z očí do očí a poměřovali na dálku své síly. Dospělý muž a nebojácný dračí kluk.
Tyrhen náhle roztáhl svá temně šedá blanitá křídla a ukázal se v celé své šířce i výšce. Hrdě natahoval dlouhý krk co nejvíce do výše, aby vypadal větší, než ve skutečnosti byl.
A Tim Kramer pochopil náhle to dračí předvádění. V duchu se pousmál.
Navenek však zachoval vážnou tvář a pronesl pochvalně: „Ty jsi ale nádherný veliký drak. Určitě máš i jaksepatří velkou sílu. Já ti ale nechci ublížit. Přišel jsem se jen podívat, jestli mým chlapcům nehrozí nebezpečí. Rozumíš mi, viď?“
Tyrhen zamručel a přivřel obě modré oči na znamení souhlasu.
„Co říkáš na to, když si tě budu chtít pohladit? Necháš se hezky podrbat? Slyšel jsem, že to miluješ?“ otázal se Tim Kramer a popošel nebojácně blíž k Tyrhenovi.
Ten složil křídla. Pak nasál do nozder mužův nezaměnitelný pach. Chvilku jej nenasytně převaloval v nozdrách. Ten mužský pach dával cítit neohroženost a sílu toho muže. To bylo něco úplně jiného, než co cítil z těch malých kluků. Byl to zkrátka pach dospělého samce. A z toho měl Tyrhen poprvé v životě opravdový respekt. Z tohoto muže si už šprťouchlata ani srandičky nikdy dělat nebude.
A tak se nechal od muže ve stoje drbat a přemýšlel, kolik takových mužů na světě může být a jak dalece by pro něj a Sajdru mohli být nebezpeční, kdyby chtěli. A došlo mu, že bude určitě bezpečnější zůstat i nadále schovaní na jejich bezpečném místě zde poblíž této jeskyně, než podnikat přes den po okolí dobrodružné výlety. Musí se o tom zmínit co nejdříve své dračí sestře.
Pak přišla k Tyrhenovi blíž i maminka. A malý drak poprvé v životě viděl krásnou ženu. Její zlatavé kadeře se jí vlnily kolem jemné tváře a modré oči na něj zpytavě hleděly. Jemně vykrojená ústa měla žena mírně pootevřená a na první pohled se v nich bělely malé pěkné zuby.
Hladila ho jemnou malou dlaní něžně po hlavě. Odvážila se mu položit tu měkoučkou dlaň i na čelo mezi rohy a rozhodně z něj neměla strach. Dívala se mu upřeně modrýma očima do jeho očí a přitom mu naléhavě šeptala svou prosbu.
Její slova žádala lásku a ochranu pro její tři děti. Na závěr dokonce pronesla slova díků za jejich ochranu. Tím si Tyrhena zcela získala na svou stranu. Pochopil, že této ženě by nikdy nebyl schopen ublížit. A jejím dětem též. Ty bude vždy ochraňovat.
V hlavě se pokoušel uspořádat své myšlenky a nové pocity. Pocity obrovského respektu vůči vysokému urostlému muži a pocity něhy a ochranitelské pudy co se týká této nádherné jemné ženy. Jak může mít život tolik protikladů?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..