S kým sedí Tomášek u stolu

Holčičky u stolku na Tomáška zůstaly chvilinku zírat.
Pak ta nejmenší a zároveň nejupovídanější řekla docela přátelsky: „Já se jmenuju Barča. Kluci jsou někdy hrozný, viď? Ale Žaneta je možná ještě horší. Vůbec se nechová jako holka. A jak byl Hynek na paní učitelku drzej! Nic si z nich ale nedělej.“ A docela pěkně se na Toma usmála.
Barča měla dlouhé blonďaté vlasy stažené nahoře do culíku. Její velké modré oči si nového kluka u stolku prohlížely s neskrývanou zvědavostí. Byla to holčička hodně přátelská a otevřená. Když se jí něco nelíbilo, hned to každému řekla. Ve školce měla jediný problém. Díky své upovídanosti ji paní učitelky často napomínaly a občas kvůli tomu dostávala tresty.
Další holčička u stolu ale řekla: „A nebudeš tady zvracet, viď? To bych zvracela taky. Tak se snaž.“ Holčička se jmenovala Lucka. Měla krátké hnědé vlasy s ofinou do čela a její tmavě hnědé oči na Tomáška nekoukaly zrovna moc přátelsky.
V té chvíli se ozvala třetí holčička a zastala se ho: „Lucko, nech ho. Nevidíš, že je zrovna nešťastný? Já Žanetu taky nemám ráda. Pořád se s někým pere nebo někomu ošklivě nadává. A ty velký kluci jsou opravdu strašný. Někdy se mi posmívaj. Prý mám hnusný zrzavý vlasy. Ale mně už to nevadí. Zvykla jsem si.“ A holčička si při řeči opakovaně ťukala na čelo, aby zdůraznila, jak blbý ti velcí kluci jsou. Hezký obličejík měla posetý drobnými pihami. Když se pak usmála, dělaly se jí ve tvářích kouzelné ďolíčky.
Holčička Lucka, sedící vedle ní, si do ní ale docela nepěkně rýpla: „No a nemáš snad?“ To od ní nebylo vůbec pěkné, ale zrzečka si z té její nepěkné poznámky nedělala těžkou hlavu. Asi už si na poznámky o rezavé barvě svých vlasů zvykla.
Pak jí to ale nedalo a řekla: „Můj strejda říká, že jsem hodně podobná jedné krásné české herečce, která má stejně zrzavý vlasy jako já. A dokonce se taky jmenuje Markéta. Prý do ní byl dlouho zamilovaný. A nad postelí měl její plakát.“ Na to už Lucka radši neřekla nic.
Tomášek se zatím trochu osmělil a zeptal se třetí holčičky: „A jak se jmenuješ? Náhodou tvoje vlasy nejsou vůbec hnusný. Náhodou jsou moc hezký. Mně se třeba líbí.
Holčička s dlouhými zrzavými loknami a velkýma nazelenalýma očima se překvapeně zaculila a řekla: „Já jsem Markétka, ale můžeš mi říkat Máky. To mám radši. Tobě se moje vlasy fakt líbí?“
Tomášek řekl jen: „Jo, líbí. Jsou jako měděný a zlatý. V mojí pohádkový knížce je princezna a ta je má úplně stejný.“
Na to malá Lucka trochu pochybovačně řekla: „Jóó, a v jaký pohádce, prosím tě?“
Tomáškovi se ale rozzářily oči a vyhrkl: „No v tý o tom Ptáku Ohniváku a lišce Ryšce. Ty ji neznáš?“
Vtom už paní kuchařka docházela k jejich stolku a začala všem nalévat hustou bramborovou polévku. A Tomášek si poprvé v životě umínil, že se opravdu bude snažit. Určitě se dnes tady před holkami nesmí pozvracet. A zvlášť ne před tou pěknou Markétkou. Ta se mu obzvlášť líbila.