Kapitola 21

Kapitola 20 Výpravy za potravou

Sajdra a Tyrhen postupně spásli všechny dostupné zelené keře ve svém malém údolíčku. Nezbývalo jim tudíž než podnikat výpravy za potravou. A to vždy brzy ráno hned po rozbřesku nebo pozdě večer.
V létání se tím pádem velmi zdokonalili. Honili se spolu v oblacích a náramně si tyto radovánky užívali. Závodili, kdo z nich je rychlejší i obratnější. Kdo dovede rychleji kličkovat a kdo zase rychleji a elegantněji přistát.
Na svých denních výpravách vídali, jak se mezi ohromnými balvany pasou ovce tlustorohé a též ožírají dostupné keříky. Jindy zase pozorovali supy, jak se rvou o zdechlou mršinu kojota. A dvakrát také zavítali na místo, kde se seznámili s malými chlapci. Poprvé to bylo hned toho samého dne k večeru. Jenže viděli opět jenom kojotí matku s většími mláďaty. Ti se konečně živili ulovenou kořistí. Radši je tedy ponechali jejich osudu. Dokonce pocítili něco jako radost z toho, že se kojotí matce konečně podařilo sehnat žrádlo pro své potomky.
Podruhé se na to místo letěli podívat hned druhého dne ráno. A zase viděli jen tu samou malou kojotí smečku.
Kojotí matka ležela ve stínu a mláďata si kolem ní rozpustile hrála na honěnou. Když zahlédla na nebi draky, ohrnula pysky, vycenila tesáky a temně zavrčela. Mláďata si přestala hrát a věrně matku napodobila. Tentokrát ale draci letěli dál. Nechtěli malou kojotí rodinku rušit v jejich siestě.
Během letu křikla Sajdra na bratra: „Támhle v dáli vidím něco zajímavého. Něco se tam blýská. Poleťme se tam podívat.“ A tak letěli. Tyrhen sestru následoval. Byl zvědavý, co kde sestra spatřila.
Bylo to vůbec poprvé, kdy se odvážili dál než obvykle. A už to viděl i Tyrhen. Něco se tam ve slunečních paprscích lesklo. Jak se k tomu blížili, mírně znejistili. Prakticky vše neznámé jim nahánělo trochu strach. Zároveň ale cítili oba takové zvláštní nadšení. Takový pocit, jako když lidé zažívají nové dobrodružství.
A už to vidí! Dole na zemi bylo parkoviště, na němž stála zaparkovaná auta. A ve slunečním světle se jejich kapoty na slunci leskly. Vtom přijížděly další dva automobily.
Sajdra křikla na bratra: „Dej pozor! Nemusíme se jim ukazovat. Nevíme, jaké nebezpečí nám od nich hrozí.“ A sama se letěla schovat za vysoký skalní výčnělek. Bravurně přistála mezi kamením a Tyrhen vedle ní. Pak jen natáhli zvědavě dlouhé krky a sledovali ta divná lesklá zvířata dole pod nimi.
Přijíždějící auta zaparkovala. Pak se otevřely dveře a z aut vylezli lidé s dětmi. Všichni byli různě barevně oblečení. Otevřeli kufry aut a vynášeli z nich spousty věcí. Pak roztáhli velký slunečník, usadili se pod něj na rozkládací židle, vytáhli jídlo a začali obědvat. Jejich tři neposedné děti začaly po jídle běhat kolem, než přišly na novou zábavu. Počaly šplhat na blízké balvany a hrály si na horolezce.
Draci na to podivné divadlo kulili oči. Tolik různých barev ještě nikdy neviděli. Doteď znali jen modrou barvu nebe a modrozelenou barvu vody v nedalekém jezeře. Bílou barvu mráčků na nebi, zelenou barvu listů juk, jukovníků a různých kaktusů, nazlátlou barvu balvanů a skal a šedožlutou barvu písku, který byl všude kolem nich. Pravda, z výšky zahlédli i růžově a žlutě kvetoucí opuncie, ale nikdy neviděli tolik barev najednou pohromadě. Jak krásně barevný byl ten nový svět, který začínali objevovat!
Došlo jim také, že to, co prve pokládali za zvířata, není vůbec živé. Poprvé na vlastní oči spatřili dospělé lidi. A další lidská mláďata. A pochopili, že na světě je ještě neuvěřitelná spousta věcí, o kterých nemají ani tušení. Opravdu moc zajímavých věcí. A to by chtělo blíže prozkoumat.
Tu viděli, že lidé nosí věci zase zpátky do aut. Na záda hodili baťohy a chystali se vyrazit po jedné z mnoha cest mezi skály. Tyrhen nedočkavě roztáhl křídla a vzlétl. Pocítil žízeň a jako vždy moc nepřemýšlel, když chtěl ukojit své potřeby. Někdy byl velmi zbrklý. Sajdře nezbylo než bratra následovat. A tak se stalo, že je při té neopatrnosti děti zahlédly. Děti mají totiž oči všude a většinou mají neuvěřitelné pozorovací schopnosti.
Malá holčička zrovna cosi pozorovala nahoře na skále, když náhle zvolala: „Hele, drak! Jéé, a další! Mamíí, támhle letí draci!“
Ostatní děti rychle koukly tím směrem. A viděly, jak draci mizí za vysokým masivem skal.
„Waw, viděli jste to?“ křikl jeden z kluků.
Rodiče zpozorněli. Co to ty jejich ratolesti křičí za nesmysly? Že viděly draky? Nesmysl.
Holčička ve žlutých šatech se snažila přesvědčit maminku, ale ta jen řekla: „Amy, díváš se moc na televizi. Vidíš pak všude pohádková stvoření. Draci přece nejsou.“
Asi sedmiletý chlapec běžel k tátovi a rozrušeně volal s očima navrch hlavy: „Tatíí, já viděl dva draky. Jeden měl hnědou až červenou barvu a ten větší zas tmavě šedou. A letěli támhle. Půjdem se za nima podívat?“
Tatínek vzal synka kolem ramen a rezolutně prohlásil: „Jasone, to nebyly určitě draci. Draci neexistují. Už dávno vyhynuli. To byli nejspíš supi nebo se sem dokonce zatoulali kondoři. Obojí to jsou hodně velcí ptáci, kteří se živí zbytky mrtvých zvířat. A když roztáhnou křídla a letí, mají přes tři metry. Proto jste si je s draky nejspíš spletli. Rozumíš?“
„Ale tatíí, to byli opravdu draci!“ nechtěl se chlapec vzdát tak skvělé myšlenky.
Ostatní děti pozorně naslouchaly, ale bylo vidět, že je tatínkovo vysvětlení nepřesvědčilo. Přece poznají ptáka od draka, ne?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.