Kapitola 20

Kapitola 19 Tátovo rozhodnutí

Ta půlhodina, kterou strávil sám mezi skálami a kvetoucími kaktusy, ho zklidnila. Věděl, že potřebuje více času na rozmyšlenou. Takže draci. Pane Bože, draci. Co si jen s tím počít? Nebude na to myslet. Ne, nebude.
Po návratu ke karavanu táta stručně dětem oznámil, že tuto příhodu maže z jejich života. Trest se udělovat nebude a také ale doufá, že o tom nepadne doma ani slovo. A o dracích už nechce slyšet. Jen tedy doufá, že celá příhoda pro ně bude dostatečným varováním sama o sobě. Určitě už zjistili, že příroda dokáže být sama o sobě dostatečně tvrdá, aby oba pochopili, že už něco takového jako další útěk plánovat nikdy nebudou.
Kluci zaraženě souhlasili. Takovou divnou reakci od táty vůbec nečekali. Došlo jim, že má táta ale pravdu v tom, že další samostatný výlet do divočiny bez rodičů rozhodně opakovat nechtějí. Dobře jim vytanuli na mysli hladoví kojoti i plazící se chřestýš.
Potom táta prohlásil, že kdo chce, může se přidat a že on rozhodně nebude sedět v kempu na zadku, ale vyráží přesně za půl hodiny na kratší výlet.
„A beru s sebou i foťák,“ řekl významně.
Na to maminka odvětila, ať jí probůh dnes radši nefotí, když má tak ubrečené oči.
Táta se poprvé toho dne mírně usmál a řekl, že slibuje, protože červený oči on na fotkách vážně nepotřebuje.
A malá Annie vesele prohlásila: „Tatíí, tak můžeš fotit třeba mě a mojí Rozárku.“
A tatínek odpověděl, že je moc rád, že má takovou krásnou novou modelku.
Přesně za půl hodiny vyráželi všichni Kramerovi z kempu. A vyhlíželi zase jako jedna velká šťastná rodina. Nebýt ovšem mírně zarudlých maminčiných očí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..