Kapitola 9

Kapitola 9 Tábořiště

Byl začátek měsíce května a v Národním parku Joshua Tree vše nádherně kvetlo. Dnes byl páteční podvečer. Do tábořišť v parku, kterých bylo celkem devět, přijížděli turisté v autech a obytných karavanech. Sjížděli se sem lidé, kteří tu budou chtít strávit několik dní a budou se tu chtít přes noc utábořit.
Mezi nimi přijeli v obytném karavanu i Tim a Carol Kramerovi se svými třemi dětmi.
Při vjezdu do parku viděli obrovské zaoblené balvany, jež prudké záplavy deště a časté větry vyhladily do hladka a stvořily tak abstraktní skalní útvary. Mohli zde vidět tak nevšední skalní útvary jako např. obrovskou skálu ve tvaru lidské lebky, s velkými otvory pro oči, která nese název Skull Rock nebo skalní útvar, připomínající tři staré ženy. Jmenuje se Tree Old Woman.
Cestou k tábořišti viděli groteskně pokroucené stromové juky Joshua Tree, jež měly několik křivolakých větví a na jejich koncích střapce zelených listů. Zahlédli i růžově, červeně a žlutě kvetoucí kaktusy opuncií. A přízemní keře juky nyní též bíle kvetly.
Tatínek Tim zručně zaparkoval karavan poblíž nižších nahromaděných oblých balvanů. Dopředu místo promýšlel, aby sem brzy ráno svítilo slunko a ohřálo je po nočním chladu. A až si budou chtít odskočit, nebudou to mít zrovna daleko. Co by kamenem dohodil, byla v zemi zapuštěna betonová skruž jako místo vhodné k rozdělání ohně. Nikde jinde se v parku z důvodu nebezpečí požáru oheň rozdělávat nesměl. Hned vedle byly dva dřevěné stoly s dřevěnými lavicemi. Tam budou snídat a večeřet. Obědy budou mít přes den s sebou v batohu.
I mamince Carol se toto místo moc líbilo. Nadšeně se kolem rozhlížela a pak manžela vřele objala a políbila. Chvíli tam spolu stáli v objetí a pozorovali, jak jejich tři děti objevují nové místo pro stanování. Kluci lezli po nižších kamenech a malá Annie se drápala za nimi. Starší Jack jí podal ruku a šup, byla s nimi nahoře. Z výšky rodičům hrdě mávali a šťastně se smáli.
„Tak kluci, chtěli jste spát ve stanu, tak ho jdem postavit. Co vy na to? Bez práce nejsou koláče, jak říkával můj děda John,“ vybídl zanedlouho tatínek syny a netrvalo to snad ani patnáct minut a světle modrý stan stál na svém místě. Na zemi měl modrou podlážku, na kterou si kluci přinesli rohože na spaní a každý svůj vlastní spací pytel. Maminka jim podala ještě velké lahve naplněné pitnou vodou, aby se mohli kdykoliv napít. Přece jen byli na poušti, a to vyžaduje, aby každý více pil.
„Já bych taky chtěla spát ve stanu jako kluci,“ zaškemrala Annie.
„My tady ale žádnou holku nechcem, že jo, brácho?“ reagoval docela prudce jedenáctiletý Jack, který už měl tajný plán. To tak, aby po nich pořád něco chtěla a stále se na něco ptala. Jen ať si zůstane s mamkou, ta má na to větší trpělivost.
Mladší Chris se hned přidal k bratrovi. Stálé štěbetání malé sestry i jemu občas lezlo pěkně krkem. Annie začala natahovat. Přišlo jí líto, že ji bratři hned odmítají.
Ale tatínek hned zakročil: „Hele, kluci, mírněte se trochu, jo? Buďte k sestře trochu milejší. Na druhou stranu chápu, že si chcete udělat, jak se říká, jenom pánskou jízdu. To holky často neumějí pochopit.“ A mrkl přitom postranním pohledem na svou ženu. Ta se jen zakřenila, ale neřekla pro jistotu nic. Nechtěla kazit hezké chvilky s rodinou.
Tatínek se zamyslel a vzápětí navrhl: „Vozím s sebou ještě jeden stan pro jistotu, že by se s tím prvním něco stalo. Annie, a se mnou bys stanovala?“
Reakce malé holčičky byla rychlá a prudká. Odpoutala se od maminky, která ji do té chvíle konejšila a objímala. Hupla tatínkovi kolem krku s radostným výkřikem: „Júú, já budu taky stanovat! Hurááá! Ty jsi ten nejlepší tatínek na světě.“
S dcerou v náručí taťka řekl: „No tak vidíš, všechno na světě se dá nějak vyřešit a za slzy to nestojí. Musíš být víc statečná a nebrečet hned při první překážce, která se ti postaví do cesty. Rozumíš?“
Annie horlivě přikyvovala. Pak hned běžela za maminkou a nadšeně jí vykládala, že bude dnes spát také ve stanu. Maminka se usmívala a v duchu byla ráda, že bude mít v karavanu i chvilku pro sebe.
Pak strčila dcerce do náruče spacák, deku a polštářek se slovy: „Když už jsi tak velká holka, že můžeš spát přes noc ve stanu, odnes si tam svoje věci. A vrať se ještě pro pití.“
Na západě začínalo pomalu zapadat rudé slunce a blízké i vzdálené skály se barvily neobyčejnou červení.
Kramerovi se nemohli vynadívat na všechnu tu neobyčejnou krásu všude kolem sebe. Zase jednou spolu zažijí krásný rodinný večer uprostřed nespoutané nádherné přírody.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.