Kapitola 26

ČÁST II – DOMA V BIG BEAR LAKE
DĚTI A DRACI

Kapitola 25 Cesta karavanem domů

Jen co vlezli Jack, Chris a Annie do karavanu, zkontrolovala maminka, jestli se dobře připoutali. Seděli naproti sobě u jídelního stolu. Dohodli se, že budou hrát karty. Maminka jim přinesla na stůl pití, aby neměli po cestě žízeň. Tatínek houkl dozadu do vozu, že doufá, že budou rozumní a zůstanou za jízdy připoutaní. Na to si maminka sedla vedle něj a mohli vyrazit směrem domů.
Hned za kabinou řidiče, kde vedle sebe za jízdy seděli oba rodiče, začínal jídelní prostor, ve kterém byl jídelní stolek, který byl ze tří stran obklopen prostornou měkkou polstrovanou lavicí modrošedé barvy. A naproti němu přes uličku byla další taková lavice, která byla též vybavená bezpečnostními pásy. Na noc se všechny tyto lavice daly jednoduše rozložit na místo pro spaní dětí. Za jídelním koutem následoval kout na vaření. Zde měla maminka v rohu umístěný sporák na vaření. Nad ním byla umístěna na polici mikrovlnná trouba. Vpravo byl umístěn dřez na mytí nádobí. A všude nahoře pod stropem nad lavicemi, ale i pod nimi, byly umístěny světlé dřevěné skříňky, které sloužily jako výborný úložný prostor.
Za koutem na vaření byla v další skříni schovaná lednice a mrazák. A pak směrem dozadu auta byly proti sobě chemický záchod a sprchový kout. Až úplně na konci karavanu byla ložnice rodičů, ve které se nacházela prostorná manželská postel. Po straně měla úzké noční stolky, nad hlavou byly všude opět zavěšeny světlé dřevěné skříňky. Vešla se tam dokonce i šatní skříň, jejíž dveře byly pokryty velkým zrcadlem. A to nebyla všechna místa na spaní. Přímo nad kabinou řidiče a spolujezdce byl další vyvýšený prostor na spaní. Ten, kdo tam spal, si musel připadat jako na palandě. A všude napravo i nalevo v dlouhém voze byla po stranách okna s bílými záclonkami. A v případě potřeby se u nich daly stáhnout i žaluzie.
Nyní tedy děti seděly a hrály karty. A trochu si povídaly. Tatínek pustil rádio a spolu s maminkou si zrovna zpívali s oblíbenou skupinou Queen jednu rockovou písničku. Neslyšeli tak, co si děti povídají.
Malá Annie se nemohla na hru moc soustředit. Musela myslet na to, co se klukům přihodilo v parku a jak se na ně tatínek strašně zlobil. A pak také na to, co říkaly ty cizí děti v parku u jezera.
Po chvíli to už nevydržela a zvědavě se zeptala: „A opravdu jste viděli ty draky? Tatínek i maminka říkají, že draci nejsou.“
Kluci se na sebe zadívali s otázkou (s otazníkem) v očích. Co té malé sestře vlastně můžou říct, když táta nechce, aby se o tom doma vůbec mluvilo?
A pak Chris řekl: „Hele, Ann, na mou duši, na psí uši i na medvědí svědomí ti tady slavnostně přísahám, že jsem si toho menšího draka hladil tady tou rukou. Fakt, že nekecám.“ Annie na bratra vyvalila dokořán oči.
A Jack se k bratrovi přidal a řekl: „Oni jsou to vlastně ještě taková dračí mláďata. Ten menší mi byl asi sem.“ A ukázal si rukou po prsa.
„Mláďata to sice jsou, ale na vlastní oči jsme viděli, jak ten větší, tmavě šedivý, chrlil z tlamy oheň a zahnal tím ty kojoty.“
Annie vyhrkla: „Jaký kojoty?“ To už neměla jen vyvalené oči, ale i pusu dokořán.
A Chris pokračoval ve vyprávění: „No přece tu kojotí mámu a její děti. A bylo vidět, že mají hlad. Byli hrozně hubený. Viď, Jacku?“
Jack se přidal: „Jo, bylo to fakt hrozný! Mysleli jsme, že je to náš konec. Zkoušeli jsme vylézt na ten divný strom, ale na kmeni nejsou žádný normální větve jako třeba na jabloni. Ten kmen byl moc širokej a prostě to vůbec nešlo, viď, Chrisi?“
„Prostě nás ty draci zachránili,“ řekl Chris.
Uprostřed hovoru náhle Annie prohlásila: „Mně se chce čůrat.“
„To vydržíš domů,“ odbyl jí Chris a chtěl pokračovat v hovoru.
Annie ale začala natahovat: „Nevydržím. Opravdu se mi moc chce.“
„Hrůza, ty malý děcka furt choděj na záchod. Tak tedy pojď, no. A drž se mě pevně za ruku. Určitě bude nějaká zatáčka,“ zavelel Jack a jako starší a rozumnější bratr věděl, že musí jít na záchod s ní.
A právě na záchodě se to stalo! Když byla Annie hotová a chtěla spláchnout, natáhla ruku a spláchla. Přitom vyhlédla z okénka, jestli neuvidí měsíc a hvězdičky na nebi. Venku už byla tma, ale jedoucí auta silnici osvětlovala. Annie se totiž moc ráda dívala na měsíc a hvězdy. Maminka jí o nich často vyprávěla krásnou pohádku. A jak tak Annie přitiskla nos na sklo, zahlédla v tom mihotajícím se světle na obloze něco divného. Něco, co připomínalo…
Annie nahlas vypískla: „Yeh!“
A po chvilce zase radostně: „Jupí! Jacku, Jacku, já ho vidím!“
„A co vidíš? Jak mám, sakra vědět, co tam vidíš?“
Pak si Jack vzpomněl na sestřinu zálibu v pozorování měsíce a křikl: „Vidíš měsíc, viď? Hele, dělej! Víš, že máme sedět připoutaný!“
Jenže sestřička otevřela dveře záchodu a s nadšeným výrazem jenom řekla: „Podívej, je tam! Letí s náma!“
Tentokrát zase vykulil oči Jack. S nosem přitisknutým na sklo pozoroval ten známý stín, o kterém dobře věděl, co znamená. Annie má pravdu. Letí s nimi. Honem to musí říct bratrovi. A tak Jack nechal sestru na toiletě a běžel fofrem karavanem ke stolu, kde si Chris skládal karty na hromádky. Pak si ale uvědomil, že ho může táta spatřit ve zpětném zrcátku. Tak se přitiskl ke stěně karavanu a plížil se, jak se dalo za bratrem.
Ten náhle zvedl hlavu a podivil se, co to bratr provádí. Rychle mu ale došlo, že nechce být rodiči viděn. V rádiu bylo slyšet další rodiči oblíbenou skupinu. Tenkrát vyhrávali Led Zeppelin svou nejznámější píseň Stairway to Heaven. Rodiče byli do hudby tak zabráni, že nevnímali, co se děje za nimi.
„Chrisi, dělej, to musíš vidět!“ vyhrkl Jack a běžel zase zpátky za Annie. Tentokrát už s bratrem za zády.
Když i Chris uviděl venku na nebi známý obrázek malého draka, vítězoslavně vyjekl: „Jupí! To je super! Ještě je možná uvidíme!“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..