Kapitola 27

Kapitola 26 Zase doma u Big Bear Lake

Druhého dne ráno se kluci chystali do školy a malá Annie do školky. Maminka jim k snídani připravila ovesnou kaši s rozinkami, banánem a medem. Potom přichystala i bohatou svačinu, aby kluci ve škole neměli hlad. Čeká je dnes odpoledne ve škole náročný trénink basketballu.
Tatínek totiž razil zásadu, že kluci nutně pro život potřebují sport, a to dokonce minimálně dvakrát týdně. Jinak mají prý roupy, nevědí co s volným časem a vymýšlejí jenom různé lotroviny. Maminka s ním naprosto souhlasila. A tak měli kluci trénink vždy v pondělí a ve středu. V tyto dva dny udělali nezbytné úkoly do školy, snědli večeři a dalo by se říct, že padli do postele. Rodiče si tak byli jisti, že nikde žádnou neplechu neprovedou. V ty ostatní dny to už bylo horší.
Tatínkova práce byla velmi náročná. Domů chodíval často až kolem sedmé až osmé hodiny večer, a maminka byla tudíž na výchovu tří dětí ve všední dny často sama. Když konečně přišel, byl hodně unavený. I tak se občas stávalo, že musel výchovně zakročit.
Po snídani rozvezla maminka tak jako každý všední den dcerku do mateřské školy, které se v Americe říká Kindergarden a syny do Elementary School, což je základní škola.
Poté zajela velkým terénním autem do obrovského nákupního centra, kde nakoupila spoustu potravin a jiných nezbytných věcí, které nesmějí chybět v žádné domácnosti.
Když se vracela autem domů, vzpomněla si na včerejší večer, kdy ukládala dcerku do postele. Jako každý večer u ní seděla na posteli a chvilku jí před spaním četla z knížky.
Annie jí uprostřed čtení náhle přerušila, podívala se na ni takovým zvláštně nadšených pohledem a zeptala se: „Mamíí, můžu ti říct tajemství?“
Maminka při pohledu na dcerčiny zářící oči zbystřila. Ten její pohled byl takový zvláštní.
A pak odvětila: „No samozřejmě, jsem jedno velké nedočkavé ucho.“ A naklonila se k dcerce blíž, aby lépe slyšela její šeptající hlásek.
Annie si ji přitáhla ještě blíž a zašeptala, aby to nikdo jiný neslyšel: „Mamíí, maminko moje, já jsem dnes taky viděla draka. Letěl nahoře vedle našeho auta.“ Bylo to tak nečekané, že se maminka prudce rozesmála. To Annie nečekala. Z krásných hnědých očí jí vytryskly slzy a začala vzlykat.
Tuto reakci zase nečekala maminka. Někdy je to s dětmi vážně těžké. V jednu chvíli se nadšeně smějí a náhle přejdou v zoufalý pláč. Maminka si plačící dcerku přitáhla na klín a snažila se ji uklidnit. Moc se to ale nedařilo.
Během vzlyků ze sebe Annie vyrážela: „Ale já jsem ho opravdu, opravdicky viděla! Ty mi vůbec nevěříš!“ Aby se Annie před spaním uklidnila, změnila maminka nakonec taktiku a připustila, že možná draci ještě existují a že ho Annie mohla opravdu vidět.
Teď se ale v autě ušklíbla a pomyslela si, s čím asi přijde Annie dnes. Toho draka do hlavy jí asi nasadili kluci už o víkendu, když tvrdili, že ho v národním parku potkali. Takový nesmysl! Draci a v dnešní době!
Po návratu domů se pustila do vaření a uklízení, tak jako většina žen, které jsou v domácnosti a jejichž hlavním úkolem je výchova dětí a jejich rozvážení do školy a na různé odpolední kroužky.
Během dopoledne vypustila ven do zahrady též jejich jediné domácí zvíře, kterým byla jejich mourovatá kočička. Malá Annie jí před dvěma lety přisoudila nádherné pojmenování, a tak na ni všichni volali Princezno.
Maminka šoupla do trouby péct maso se zeleninou a začala si připravovat vše na pečení sladkého koláče, když vtom se za francouzským oknem do zahrady objevila Princezna. Úpěnlivě mňoukala a mňoukala. Když jí maminka nešla hned otevřít, začala zběsile drápat na skleněné dveře. Maminka musela všeho nechat a vpustila ji dovnitř. Hned si všimla, že je kočka nějaká divná. Na rozdíl od jiných dnů k ní hned nepřišla a netřela se jí jemňounce o nohy, ale vběhla fofrem do domu a rychlostí blesku se běžela schovat do svého pelíšku. To rozhodně nebylo normální.
Maminka se šla za ní podívat. Zjistila, že má Princezna naježené chlupy a pohled jejích očí byl vystrašený. A vůbec z pelíšku nevylezla, ani když si k ní maminka sedla na bobek.
Pelíšek měla ve tvaru poloviční boudičky. Když chtěla mít od dětí vyloženě klid, zalezla si až dozadu. Maminka tam pro ni teď rukou hrábla a dala si ji na klín. Nejprve ji důkladně prohlédla, jestli se jí nic vážného nestalo. Jenže Princezna neměla nic zlomeného a ani kousek střepu neměla zaražený v pacičce. Byla jen strašně vyplašená. Maminka ji začala jemně hladit a snažila se jí i slovně uklidnit. V duchu ji napadlo: Co ji mohlo tak vystrašit? Takhle vyjukanou jsem ji ještě nikdy neviděla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..