Kapitola 28

Kapitola 27 Co neměl Chris říkat a jak to dopadlo

Chris chodil do třetí třídy a mezi spolužáky byl celkem oblíbený. Každý žák jejich třídy měl sám pro sebe menší školní lavici. A v té napravo od Chrise seděl jeho nejlepší kamarád Norman. Na rozdíl od tmavovlasého Chrise s modrýma očima po mamince měl Norman světlé rovné vlasy a šedé oči. A na nose i kolem nosu měl několik menších pih. Chlapci spolu kamarádili od prvního dne první třídy, kdy se celkem náhodou zrovna posadili do lavic vedle sebe.
Normanovi rodiče se před čtyřmi lety rozvedli a maminka se od nich odstěhovala do velkého města Los Angeles. Norman zůstal spolu se starším bratrem Johnem v péči otce a jejich mladší bratr Thomas žil zase s maminkou. Bylo to hodně zvláštní, ale Norman si na to za ta léta už docela zvykl. S matkou se pravidelně vídal každý druhý a čtvrtý víkend v měsíci.
Jediné, co Chris na Normanovi opravdu, ale opravdu neměl rád bylo, že se občas chlubil, kde co v Los Angeles čili Městě andělů viděl nebo zažil. To pak přišel do školy a s rozzářeným pohledem líčil, jak v drahé restauraci seděli vedle nějaké filmové hvězdy nebo známého zpěváka.
Normanova matka si totiž vzala bohatého majitele velkého známého hotelu, který vlastnil i golfové hřiště. Znal se tedy s mnoha známými osobnostmi.
A nutno říct, že si tím vyprávěním a vlastně i tím chlubením o známých lidech Norman tak trochu kompenzoval skutečnost, že se jeho matka kdysi zamilovala do bohatého muže a místo, aby zůstala s ním a jeho bratrem, dala přednost životu v přepychu.
Dnes o přestávce mezi angličtinou a matikou Norman zase vyprávěl. A oči měl přitom až na vrcholku hlavy. Pravda, tentokrát to nebylo o úspěšných bohatých lidech, které viděl na golfu s matkou nebo někde jinde.
Pro změnu byli oba se starším bratrem a otcem na dvoudenním výletě v národním parku Sequoia. Přespali v jednom z kempů a prý to bylo přímo boží.
A Norman vyprávěl: „Představ si, Chrisi, že je v tom parku spousta vysokánských obřích stromů, které my dva dohromady ani neobejmem. Musí na to být několik lidí, aby se jim to podařilo.
A my jsme byli dokonce u toho úplně nejvyššího a nejtlustějšího. Jmenuje se Generál Sherman po tom slavným generálovi Williamu T. Shermanovi. Ten bojoval v americké občanské válce, kde zastupoval severní Unii.
Táta nás tam fotil a pak jsme ho zas fotili my s bráchou. Někdy ti ukážu na compu fotky. Jsou fakt přímo úžasný!“ Norman se jen lehce odmlčel, aby se nadechl a než k tomu stačil Chris cokoliv říct, už zase pokračoval ve vyprávění.
„No a pak jsme jeli k tomu známýmu ohromnýmu sekvojovci, kterýmu se říká Tunnel Log. Prý spadnul při bouřce přes silnici a oni ho tam tak nechali ležet. Jenom v něm vyřezali tunel pro auta. Říká se mu tunelový strom a je úplně největší na světě. Tedy byl. Ještě před tou bouřkou. Je 84 metrů dlouhý a skoro 6,5 metru tlustý. A my jsme jím projeli autem jako nic.
Pak vedle něj táta zastavil a zase jsme se fotili. A pak tam John vylezl a táta taky a já jsem je fotil. No a pak tam táta vysadil i mě! To tedy bylo něco! Zrovna tam zastavilo další auto a vylezla z něj hezká holka. A mávala mi!“
Norman vyprávěl a vyprávěl a Chris měl sto chutí mu říct, že i on zažil tentokrát něco výjimečného. Dokonce víc než výjimečného. Něco, co strčí do kapsy všechny sekvoje světa dohromady i s filmovými hvězdami, o kterých mu Norman občas vyprávěl. Protože on viděl, a dokonce si hladil opravdové dračí mládě!
Jenže pak si vzpomněl na to, co mu říkal ráno bratr Jack.
Když pospíchal do jiné třídy, sykl na něj: „A Chrisi, pamatuj, jazyk za zuby!“ Jenže jak to má sakra vydržet, když se Norman pořád chlubí, kde co viděl a zažil?
Už, už to měl na jazyku, když zrovna zazvonilo a do třídy vešel Mr.Robinson, který je měl na matiku.
Uplynulo dopoledne i odpoledne a Chris stále držel jazyk za zuby, jak mu bratr doporučil. Pak se přesunuli s Normanem do šatny na trénink a tam Norman z dlouhé chvíle začal zase vyprávět.
V Chrisovi se to začalo vařit. Věděl, že ještě chvíli a neudrží se. Pak proběhl trénink, kterého se zúčastnil i Jack a další kluci.
No a po tréninku šli s Normanem na záchod. A tam se to stalo. Vlastně se to stalo až cestou ze záchodu na chodbě před šatnou.
Chris najednou chytil Normana za rameno, otočil ho k sobě a spustil: „Já ti tedy taky musím něco říct. Něco strašně tajnýho a důležitýho. Ale nesmíš to prásknout! Slibuješ?“ A ztišil hlas, aby je někdo náhodou nezaslechl.
To upoutalo kamarádovu pozornost a pobídl ho: „Tak dělej, sem s tím! Co máš za tajemství?“ A jeho oči upřeně hleděly na Chrise.
Ten se naklonil až k němu a spustil: „Tomu nebudeš asi věřit, ale my jsme v parku Joshua Tree objevili s bráchou dvě dračí mláďata…“
Než však stačil dokončit větu, Norman se začal strašně řehtat.
Smál se a při smíchu ze sebe ještě vyrážel: „Draky, jo? No to mě podrž, ty si fakt jak náš malej Thommy. Ten si taky rád vymýšlí.“
To Chrise tedy strašně, ale opravdu strašně naštvalo. Před očima měl náhle rudo a vrhl se na kamaráda, který ho přirovnával k malému bratrovi. A ještě hůř, on se mu přímo posmíval!
Povalil Normana na zem a vmžiku byli v sobě. Mlátili se hlava nehlava.
Vtom se tam objevili i další kluci a překvapeně koukali na dva nejlepší kamarády v bojové akci. Co se asi muselo stát, že zrovna ti dva se začali tak rvát?
No a pak to Michael s Jimem nevydrželi a ty dva od sebe odtrhli. A pak se Michael zeptal, co se sakra stalo, že jsou ti dva v sobě.
Naštvaný Norman tam zamračeně stál a málem vypustil z pusy Chrisovo velké tajemství, když nahlas řekl: „Chris se na mě vrhl, protože jsem se začal smát tomu, co mi tu vyprávěl za pohádky.“
„Pohádky? A jaký?“ vyzvídal baculatý Michael.
V tu chvíli Jackovi došlo, oč tu vlastně asi kráčí. A protože chtěl zabránit zesměšnění svého mladšího bratra přede všemi kluky, upřel na Normana pohled, který by se dal nazvat opravdu zlým, rozkročil se a výhružně zaťal pěsti.
Pak řekl co nejhlubším hlasem dokázal: „Je tu někdo, kdo si koleduje o vejprask, Normane? Cekneš a já ti tu hubu fakt rozbiju na maděru!“
Pak se otočil i na ostatní a hrozivě řekl: „Pamatujte si, že z mýho bráchy si nikdo dělat legraci nebude. Chris nikdy nekecá a rozhodně si nevymýšlí žádné báchorky. To platí hlavně pro tebe, Normane, rozumíš? A měli byste vědět, že já budu vždycky za svým bráchou stát. Takže kdo si dovolí na něj, beru to tak, jako že si dovolí i na mě a podle toho se zachovám. Chrisi, seber si svý věci a dem.“
Sotva vyšli z budovy školy, Jack se neudržel a sykl na mladšího bratra: „Brácho, seš fakt magor. Jsem ti přece říkal, že máš držet jazyk za zuby. Ale ty ne a musíš se svěřit Normanovi. Tady vidíš, kam to vede.“
„No jo, myslel jsem, že je to kámoš. A navíc se dnes zas strašně chlubil,“ ohradil se rozpačitě Chris.
„Vypadáš fakt dost dobře. Máma bude mít radost, hned jak tě uvidí,“ poznamenal trochu jízlivě Jack. Věděl dobře, co bude následovat.
A také že ano.
Jen co nasedli oba do auta, mamka se zhrozila: „Chrisi, ty ses popral, že jo? No ty vypadáš! Ze rtu ti teče krev, monokl pod okem…A na mikině máš také krev. S kým ses to, prosím tě, serval? A proboha proč?“
Jenže Chris zarytě mlčel. Pamětliv Jackovy rady už radši nic neříkal. Věděl, že by jen přilil olej do ohně.
Doma si umyl obličej studenou vodou a byl nezvykle hodný a tichý. Doufal, že se mamka nebude už dál vyptávat. Ta mu do pokoje přinesla led zabalený do utěrky a doporučila mu, ať si ten monokl pod okem leduje. A zase bez vyptávání odešla za Annie do kuchyně. A Chris musel v duchu uznat, že má bezva mamku.
Jenže pak se domů dostavil unavený a trochu nevrlý táta. A kluci byli přivoláni k večeři. Ke společné večeři. A jak táta zmerčil Chrisův obličej poznamenaný rvačkou, zamračil se. Chvíli všichni večeřeli. U stolu vládlo nezvyklé ticho, které občas přerušila nic nechápající pětiletá Annie. Ke konci večeře tatínek ale synům přikázal, aby zůstali ještě sedět u stolu.
„A teď bych rád věděl, kde a jak jsi k tomu přišel. A žádný povídačky. Hezky pravdu z očí do očí. Jsi chlap, tak si zvykej neuhýbat,“ řekl táta rozhodným hlasem.
A tak nakonec musel Chris vyjít s pravdou ven. Tatínek se při jeho přiznání zachmuřil. Bylo vidět, že přemýšlí, co mu na to má říct.
A pak jen řekl: „Říkal jsem ti hned, že bys takové věci neměl nikomu vyprávět. Jak si mohl myslet, že ti tohle někdo uvěří? Jenže každý svého osudu strůjcem. Mimochodem, život ti právě ukázal, že i nejlepší kamarád s tebou nemusí vždycky souhlasit. Někdy se opravdu vyplatí držet ten jazyk za zuby a neslepičit všechno co tě napadne jako kdejaká malá hloupá holka.“
Na to Annie vyvalila oči a ohradila se: „Já sem ale nic neprovedla!“
„To nebylo na tebe, miláčku, tomu asi nemůžeš rozumět, o čem se tu s Chrisem bavíme. Jdi si hrát, ta debata je jen mezi námi chlapy,“ pohladil vedle sedící dcerku tatínek.
Maminka o všem také přemýšlela. Už delší dobu věděla, co synka trápí. Nejednou si ji doma Chris posteskl (postěžoval), jak se Norman často chlubí. A že často ani neví, co mu na to má říkat. Věděla ale, že se situace s Normanem zlepšovat nebude. Spíš naopak.
A tak nyní řekla: „Milý Chrisi, když se do přátelství vloudí chlubení nebo závist, to nikdy nedělá dobrotu. Možná by ses měl poohlédnout po jiném kamarádovi. Takovém, který se stále nechlubí a nepotřebuje si nic dokazovat.“
A kupodivu se k ní tatínek k překvapení obou synů tentokrát přidal a řekl vážným hlasem: „Souhlasím s maminkou, Chrisi. Je načase udělat vážné rozhodnutí, jestli ti to kamarádství s Normanem ještě stojí za to.“
Maminka pohladila synka po ruce a řekla: „Určitě je ve tvém okolí nějaký kluk, který by za přátelství stál rozhodně víc než Norman. Možná se stačí nad tím víc zamyslet a rozhlédnout se lépe kolem sebe. Ve věku, ve kterém se nyní nacházíš, končí některá dětská přátelství a začínají ta opravdová, která mohou trvat i celý život.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..