Kapitola 32

Kapitola 31 Další den ve škole

Druhého dne se Chrisovi vůbec nechtělo do školy. Bůh ví, co ho tam vlastně čeká? Určitě ale s Normanem budou rozkmotření a nebudou na sebe mluvit. Prát se s ním už ale nebude. K čemu také, že?
Když je maminka s Jackem vysadila před školou, neochotně se loudal směrem ke své třídě.
Jack to dobře viděl a honem přemýšlel, co by asi měl bratrovi říct, aby ho trochu povzbudil.
Nakonec ale řekl: „Hele, brácho, mě Norman včera taky pěkně naštval. Vůbec bych to do něj neřekl, že se takhle k tobě zachová. Možná mají naši pravdu. Není na světě jenom Norman. Já osobně bych se na něj asi vykašlal. Ale rozhodnutí je na tobě.“
Chris vstoupil do třídy a sedl si na své místo. Po chvíli přišel i Norman, ale oba dělali, že ten druhý je vzduch. V tomto duchu proběhly první dvě hodiny. Pak se ale přihodilo něco, co Chrise utvrdilo v tom, že mají rodiče a Jack pravdu.
Když totiž vyšel Chris ze třídy, potkal Michaela a Jima ze včerejšího tréninku. Dobře viděl už z dálky, jak se při pohledu na něj potměšile smějí.
A když ho míjeli, tak místo normálního přátelského pozdravu jako jindy, hubený čahoun Jim prohodil směrem k němu: „Čau draku, jak se vede? Co máma, ta asi vyváděla, když tě včera viděla, viď?“
Chris zůstal malinkou chvilinku jako opařený. Takže Norman kecal!
Pak se zmohl na chabý úsměv a vypravil ze sebe jen: „Ale jo, docela to šlo. Moje máma je fakt dobrá a scény moc nedělá.“
Došel k nejbližšímu otevřenému oknu a vyklonil se ven. Potřeboval čerstvý vzduch. Nutně. Takže je to jasný. Norman se neudržel a všechno vyžvanil. To je ale jejich kamarádství nadobro konec! Rozhodnuto, vyřízeno.
S už jasným rozhodnutím šel zpátky do třídy. Právě začínala hodina zpěvu.
Mezi zpíváním se k Normanovi naklonil a sykl na něj: „Jsi sketa, Normane. S těma, kdo nedrží jazyk za zuby, si já už nemám co říct.“ A bylo to. Docela se mu ulevilo. Má to za sebou. Na druhou stranu ho ta zrada kamaráda dost mrzela. Tohle on by mu nikdy neudělal. Nikdy!
Když to pak o polední přestávce během oběda řekl Jackovi, ten zaťal vzteky pěsti a prudce se ho otázal: „Mám mu rozbít hubu? Jako vážně, něco jsem mu včera řekl a on to normálně ignoruje. Po škole si na něj počkám a táta ho večer nepozná.“
Jenže Chris mu na to odpověděl: „Díky, Jacku, jsi super brácha, ale já myslím, že už to nemá smysl. Prostě teď vidím, jakej opravdu je. Stejně už mě poslední dobou štval. Tak se na to vykašli.“
A Jack na to: „Když myslíš. Je to na tobě. Stačí říct a je z něj mastnej flek na chodníku. Ani vlastní kolo ho pak nepozná.“ A tomu se oba srdečně zasmáli. Chvilku se tak spolu řehtali a bylo jim spolu hezky. A Chris si najednou uvědomil, jak je rád, že má tak skvělého staršího bratra, který drží s ním.
Když je pak odpoledne vyzvedla před školou mamka, vlezl si Chris na zadní sedačku vedle Annie a směrem k mamince prohodil: „Tak je to vyřízený. Kašlu na Normana. Všechno to klukům z tréninku vyžvanil.“
Maminku to na Normana dost zamrzelo. Vždyť tak často během těch posledních tří let chodil k nim na návštěvu. Na druhou stranu si už delší dobu uvědomovala, že se i u nich doma vytahoval. Prostě se k naivnímu a dobrosrdečnému Chrisovi svou povrchní povahou moc nehodil. Nakonec si pomyslela, že je moc dobře, když se syn dokáže v tak ožehavé situaci správně rozhodnout.
Chvíli jeli a nikdo nic neříkal. Jen Annie promlouvala ke své panence, kterou držela na klíně.
Ticho přerušila nakonec maminka a řekla: „Potkali jsme se dnes na nákupu s Lindou Taylorovou. Kdyby někdo z vás nevěděl, tak to jsou ti noví sousedé, co bydlí v tom béžovém domě naproti. Chvíli jsme tak povídali a domluvili jsme se, že k nám zítra přijdou na grilování. Co vy na to? Upeču rebarborový koláč, co máte, kluci, tak rádi. A kdo si dá žebírka v marinádě?“
Zezadu se ozvalo sborové: „Hurááá!“ Maminka se usmála. Dobře věděla, jak na chvíli zahnat chlapcům špatnou náladu. Na dobré či vynikající jídlo slyší každý normální mužský. A je jedno, zda je dospělý nebo ještě kluk.
Pak se ale ozval Jack: „A proč k nám vlastně přijdou, mami?“
A maminka se jala vysvětlovat: „A proč by neměli? Vždycky jsme měli se sousedy dobré vztahy, ne? A od doby, kdy se museli Bredfordovi odstěhovat za prací, je tu nějak smutno. Taylorovi se sem přistěhovali před měsícem a ještě jsme se pořádně neměli možnost seznámit. Tak bych to chtěla napravit. Udržovat dobré sousedské vztahy je velmi důležité.“
Jack hodil okem po mladším bráškovi a potichu procedil mezi zuby poznámku: „No jak pro koho.“
Chris se na něj tajně zaculil. A maminka radši dělala, že tu přidrzlou poznámku vůbec neslyšela.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..