Kapitola 11


Kapitola 11 Jak se Gina dostala na řetízkový kolotoč

Krásné léto skončilo a přehouplo se během měsíce září v podzim. Denisce i Evince nastala opět škola. Evičce bylo osmnáct, chodila na gymnázium a měla hromadu učení. Denisce bylo deset a půl. Každý den jezdila sama autobusem vedle na sídliště do páté třídy jazykové školy. Oběma začala spousta školních povinností a neměly již tolik času na malého pejska.
A tak se jednoho slunečného dne Deniska rozhodla, že svoji nepřítomnost Ginečce vynahradí. A jak bylo jejím zvykem, vyřešila to čistě po svém.

Nic netušící mamince oznámila: “Mamčo, já půjdu s Ginou na chvíli ven. Je tam krásně, tak budeme venku trochu dýl.”
“A mobil máš? Tak se mi pak ozvi, kdy asi přijdeš. Určitě ale buď nejpozději do pěti doma. Je podzim a dřív se stmívá. A nezapomeň, že máte zítra to opakování z češtiny. Něco by sis měla po těch prázdninách zopakovat,” řekla maminka a byla v klidu.
Určitě by si dělala velké obavy, kdyby jen tušila, co má dcerka v plánu. Deniska totiž mívala velmi zajímavé a občas i pěkně nebezpečné nápady. O tomto dítěti se rozhodně nedalo říct, že kam ho posadíš, tam ho i najdeš. Spíš přesně naopak.
Asi po dvou hodinách pípla mamince v mobilu smska. A v ní stálo: “Přijedu za půl hodiny. Neboj se o nás. Denča”.
Neboj se o nás? A měla bych? Teprve v té chvíli si maminka uvědomila, že se možná něco děje. Jen nevěděla, co by to mohlo být. Už aby byly doma! přála si v duchu.
Deniska se domů vrátila přesně. Na tváři jí však hrál potutelný úsměv. Maminka si na jednu stranu oddechla, zároveň však zbystřila.
Gina se doma vrhla k misce s vodou. Vzápětí se svalila u maminčiny nohy a usnula, jak se říká, jako špalek.
Bože, z čeho může být tak vyčerpaná? Napadlo maminku v duchu. Pak se otočila na dcerku s otázkou: “Deny, kde jste byly, že je Gina tak polomrtvá?”
“Nóóó, víííš, teď už ti to můžu přiznat. Byli jsme s holkama na pouti.”
“Cóóžéé? A kde byla Gina?” vyjevila se maminka.
“Byla tam se mnou. Na Hájích je střelnice, jezdí tam autíčka, jsou tam i labutě…”
“Ty jsi vzala Ginečku do autíčka? A to tě tam s ní pustili?” zeptala se maminka překvapeně.
Deniska bezelstně přiznala: “Vzala. A nejen tam. Byla i na labutích. Nahoře se jí ale moc nelíbilo. Dost se bála.”A po malé chvilce váhavě dodala: “…a byl tam i řetízkáč.”
Maminka nevěřícně vyhrkla: “Co…cožééé? Ty jsi vzala Ginu na kolotoč? Na řetízkovej kolotoč? Mě snad klepne!”
“Neboj, vůbec jí nebylo špatně,” hlásila suverénně Denča.
To už na ní maminka vyjela: “Jsi ty vůbec normální? Jak můžeš vzít štěně na řetízkový kolotoč? Co kdyby ti spadla dolů? A kde jsi vůbec vzala peníze?”
O maminku se pokoušely mrákoty. Její živá fantazie jí vykreslila všechny katastrofy, které se na pouti mohly odehrát. Vždyť její dcerka nebo Ginečka mohly z té výšky spadnout dolů a zabít se! A jak je vůbec možné, že tam nějaký člověk dceru pustil i se psem?
Denča ale vysvětlovala: “Mamííí, neboj, měla jsem Giny vodítko dobře omotaný kolem ruky. Jen tak mi spadnout nemohla. I když je pravda, že v první chvíli mi chtěla seskočit z klína. Já jsem ji ale pevně držela!”
“No tos mě vážně uklidnila! To se vám fakt nemohlo nic stát. Já jen že si mohla letět dolů za Ginou třeba po hlavě…” řekla maminka ironicky. Cítila, že se jí začíná dělat špatně od žaludku. To ty nervy…
“Ještě jsi mi neřekla, kde jsi na to všechno vzala peníze.”
Denča přiznala: “Babička mi dala stovku, když jsi měla narozeniny. A taťka mi taky dal nějaký peníze.”
“Hele, Deny, já jsem ráda, že jsi mi to řekla. Ale teď mi slib, že už nikdy, ale opravdu nikdy Ginu na žádný kolotoč nevezmeš. A taky nechápu, proč jsi se mě nezeptala dopředu, jestli na pouť s holkama vůbec smíš. Můžeš mi to vysvětlit?”
A Deniska přiznala popravdě: “Ty bys mě tam přece s Ginou nepustila, tak jsem ti to říct nemohla. Já jsem myslela, že se to Gině bude líbit.”Ta logika jedenáctiletého dítěte maminku úplně odzbrojila.
Pak ale řekla: “No to máš pravdu, že bych tě tam nepustila. A zvlášť se psem určitě ne. Něco jiného je, že jezdíš dvě stanice autobusem do školy. A něco úplně jiného je, že si sama jedeš několik stanic až na Háje, kde si tě mohl vyhlédnout někdo cizí a třeba ti mohl chtít ublížit. A já si myslela, že jsi celou dobu tady u nás na sídlišti s dětma. O tom si ještě promluvíme společně i s tátou, s tím počítej! Sama po městě se nám poflakovat nebudeš.”
Gina naštěstí svoji účast na kolotoči přestála bez újmy na zdraví. Jen co se probudila, hladově se vrhla na misku se žrádlem a celou ji vylízala.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..