Kapitola 7


Kapitola 7 Kdo se přihlásil na inzerát

Na druhém konci Prahy přemýšlela jiná paní, říkejme jí třeba B., že by si ráda koupila malého bílého pejska. Zároveň tím chtěla splnit své starší dcerce Evičce její dávný dětský sen.
Nejprve si koupila knížku o psech. Po jejím důkladném prostudování se rozhodla koupit štěňátko boloňského psíka. V chytré knížce se dočetla, že „boloňáček“ má „až extrémně milou povahu a ke svému životu potřebuje především lásku člověka. Bývá také označován jako „antistresový pes“, protože dokáže člověka rozesmát ať chce nebo ne. Je to takový rodinný klaun, který roznáší dobrou náladu. Je to pejsek čistě společenský a jeho úlohou je rozdávat radost a dělat svým pánům milou společnost. Je určený pro chov výhradně v bytě. Miluje děti a rád se zapojí do každé hry. Je velmi učenlivý a rád se naučí různé kousky. Žádná legrace mu není cizí.“ *To rozhodlo. Boloňáček bude přesně ten správný pejsek pro jejich rodinu. (viz informace pro nové majitele – Chovatelská stanice Vinný vrch)A pak začala kupovat noviny, ve kterých se v té době vyskytovaly inzeráty s prodejem psů. V těch novinách asi po týdnu hledání narazila na inzerát paní V., která psala, že z rodinných důvodů prodá se slevou tříměsíční čistokrevnou fenku s rodokmenem. Značka – všechny věci k pejskovi přidám zdarma.
Paní B. z druhého konce Prahy neváhala ani chvilku. Okamžitě zatelefonovala na uvedené číslo telefonu. Během pěti minut se s paní V. dohodla, že si pejska koupí. Rozhodla se, že si ho nadělí k narozeninám. Bude to i její splněný dětský sen. Nikdy totiž žádného pejska neměla, i když si ho moc přála.
Paní V. se nabídla, že hned zítra štěňátko přiveze se všemi potřebnými věcmi. Ať prý si paní B. nedělá žádné starosti.
A tak se stalo, že se malá Dolci přestěhovala v horkém měsíci srpnu do nové rodiny a opustila velký dům s krásnou prostornou zahradou. Noví lidé bydleli v menším panelovém bytě na okraji Prahy hned vedle Hostivařského lesoparku.Jestlipak se jí tam bude líbit? A budou na ni noví páníčkové hodní?
Hned druhého dne ráno naložila paní V. Dolci se všemi jejími psími věcmi s těžkým srdcem do auta. Vezla ji na druhý konec Prahy a občas jí přitom ukápla slzička.
Tam před růžovo bílým panelovým domem na ni čekala velmi milá paní s blond vlasy. A vedle ní stála krásná mladá blondýnka jménem Eva. Té se v dětství zdával opakovaně krásný sen. Byl to sen o malém bílém pejskovi. A ten sen se nyní měl stát skutečností. I když již dávno malá nebyla.
Paní V. dala Evičce do náruče pejska s červeným vodítkem. Zároveň jí předala přepravku z auta. Paní B. si převzala důležité dokumenty ohledně pejskova rodokmenu a následně za něj zaplatila patřičný finanční obnos.
Pak se s bývalou majitelkou rozloučily a se štěňátkem zamířily domů. Paní V. naposledy podrbala Dolci za ouškem a pohladila ji po hlavičce. Poté nasedla do auta a již nikdy pejska neviděla.
A malé Dolči začal nový život…Copak ji asi čeká?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..