Kapitola 6


Kapitola 6 Velký psí průšvih

Bylo to skoro jako zázrak, jakým fofrem se paní doma objevila. Než stačil zahradník s pánem probrat stavbu nového altánu, který již delší čas zvažovali, vjela svým autem na zahradu a rychle vběhla do domu.
Při pohledu na spoušť v obývacím pokoji hrůzou vyjekla. Tak to je konec! Tohle manžel jen tak nepřejde, to věděla jistě. I jí ta rozkousaná sedačka hodně mrzela. Bude muset sedačku odvézt a nechat ji potáhnout znovu. A bude to stát spoustu tisíc. Zatracený štěně! Vždyť nová sedačka vyrobená na míru je přišla na spoustu tisíc.
Pak objevila zničený televizní ovladač. Naskočila jí husí kůže. Neuvěřitelné, co takový malý pes dokáže zničit!
“Paní Málková, můžete mi vysvětlit, jak se sem ten pes mohl dostat?” zaútočila v rozrušení paní V. na hospodyni.
Ta ale odpověděla velmi pohotově: “Paní V., zřejmě jste před odjezdem zapomněla dovřít dveře. Já jsem v obýváku dnes ještě nebyla. Uklízela jsem ho přece včera, vždyť víte. Dnes jsem vařila oběd, žehlila pánovi košile a umyla všechny tři koupelny.”
Paní V. se zatvářila zkroušeně. “No jo, máte pravdu, brala jsem si něco tady ze šuplíku. Jak jsem spěchala, asi jsem kliku dveří pořádně nepřitáhla. Omlouvám se. Nechtěla jsem to na vás svést. Ale co řeknu manželovi?”
“Co mi máš nebo nemáš říct?” ozval se manželův hlas z chodby a vzápětí vstoupil zavalitý muž do pokoje. Vstoupil a hned na to vztekle zařval. Paní V. honem skryla televizní ovladač za záda. Manžel nemusí vidět vše, rozhodla se.
“Jo tááák, ten malej raťafák mi zničil gauč! Sakra! Říkal jsem ti, že tu všechno zničí a tys mi nechtěla rozumět. Tady to máš. Ten pes půjde z domu! Okamžitě! Už jí tu nechci. Zařiď to!
Mužova tvář byla brunátná vzteky. Byl zatraceně naštvaný! Chtěl se v klidu navečeřet a kouknout se na fotbal. Místo toho tu řeší zase to štěně a zničenou sedačku.
“Na večeři se mnou nepočítej! Zajdu si do hospody. Jo a čím dřív ten pes bude z domu, tím líp. A nemysli si, že bych změnil názor,” houkl ode dveří a byl pryč.
Paní V. sklesle dosedla na sedačku a rozplakala se. Měla malinkou Dolci opravdu ráda. Jak to řekne dětem, až se vrátí domů, že pejska už nemají?
Následujícího dne podala do novin inzerát, že prodá tříměsíční štěňátko boloňského psíka z rodinných důvodů.
Bude se jí po jeho heboučkém kožíšku a měkkých tlapičkách stýskat. Jak ráda ty tlapky hladila po bříškách. Jen aby se dostala k někomu hodnému! napadlo ji a kapesníčkem si otřela slzy.

1 komentář u „Kapitola 6“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..