Kapitola 28

Konečně přijel nový kluk

Po svačině vzala vychovatelka děti do šatny, kde se ty šikovnější oblékaly samy. Těm menším pomáhaly jejich maminky nebo vychovatelka. Tomášek ani Anička neměli s oblékáním žádné potíže. Jen Maruška trochu zápasila se zipem podzimní bundy, který se jí trochu zadrhával. Vychovatelka oblékla Ládíka a děti mohly vyrazit ven.
Venku dnes svítilo podzimní sluníčko a bylo celkem teplo. Děti na sobě měly lehčí podzimní bundy a hrací kalhoty, u kterých nevadilo, že se zamažou. Vychovatelka řekla, že využijí toho krásného počasí a půjdou dnes na pískoviště, které bylo na zahradě.
Na pískovišti našly děti mnoho kyblíčků, báboviček, různých lopatek a hrabiček a pustily se do práce. Tomášek po chvíli navrhl, že budou stavět hrad. A tak se stalo, že Anička, Maruška, Tomášek i Matyášek stavěli hrad společně. Matyho maminka byla ráda, že si Maty konečně v léčebně našel hodného kamaráda, co ho trochu zabaví.
Ona se pro změnu mohla o to víc věnovat své malé dcerce Klárce a malému Ládíkovi, který si zrovna s Klárkou na písku hrál. Klárka dělala z písku bábovičky a dorty. Ty pak ozdobila malými kamínky nebo kousíčky trávy jako oříšky, mandlemi nebo rozinkami. Ládík běhal všude s ní a s radostí jí pomáhal. Společně potom chodili za Klárčinou a Matyho maminkou, paní Veselou, které upečené dobrůtky nosili. Ta se vždy podivovala, co dobrého jí připravili k jídlu. Dělala, jak jsou ty bábovky, palačinky, polévky, zapečené brambory a dorty výborné.
Nastal čas k návratu do šatny a na oběd. Ve chvíli, kdy Anička jako první otevřela dveře do šatny, spatřila, jak u jedné skříňky stojí vyšší tlustý kluk v červeném triku. Děti i maminky vešly za Aničkou do šatny a začaly si svlékat oblečení.
Maruška zklamaně potichu prohlásila: „Myslíte, že to je ten náš nový kluk? Je hrozně velký. A navíc tak tlustý.“
Tomášek ale řekl: „No a co? To přece vůbec nevadí, že je tlustý. Já jsem zas strašně hubený. My máme ve školce v Praze taky tak velký kluky. A dokonce i dvě holky.“
To už se Anička ale přitočila k novému klukovi a začala vyzvídat: „Ahoj. Kolik ti je? Já jsem Anička, tohle je Maruška a . . .“
Nestačila ani domluvit, když ji Tomášek přerušil: „ Ahoj, já jsem Tomáš. A jak se jmenuješ ty? Jsi tady s mamkou nebo sám?“ Při pohledu na toho velkého kluka Tomík cítil, že bude lepší, když ukáže aspoň podle jména, že není žádné mrně, a tak se představil svým celým jménem Tomáš. Chtěl si tak u druhého kluka získat už dopředu trochu respekt.
Klukovi v červeném triku se roztáhla pusa do širokého úsměvu a z hnědých očí byly v tu chvíli jen úzké čárky. Delší kudrnaté vlasy mu padaly až do očí a sahaly až na ramena. Vypadal trochu jako tlustá dobromyslná holka. A pak z té široké pusy konečně zahlaholil trochu vyšší hlásek, který byl v nepoměru k jeho mohutnému tělu.
Kluk řekl: „Čáu. Já jsem Martin Karásek. Jsem tu bez rodičů. A bylo mi šest.“
A než stačil říct něco dalšího, Anička důležitě prohlásila: „Tak to budeš s námi na pokoji. Jsme tam jen my tři a pak ještě malý Ládík, co ještě k usínání potřebuje dudlík.“
Tomášek obdivně koukl na Martinovo červené triko. Na triku se vypínal velký černý drak s mohutnými křídly a velkými zahnutými drápy. V očích měl nebezpečný svit. Z otevřené tlamy šlehaly drakovi plameny.
Tomášek řekl: „Máš hezkýho draka na triku. Draky já mám rád. Hlavně tedy filmy v kině, ve kterých jsou hlavně draci.“ Pořád se snažil před novým klukem vypadat starší, aby bylo jasné, že už chodí do kina na filmy pro větší kluky.
Na to Martin odpověděl: „Tak to si budem rozumět. Draky já miluju.“ A vesele se na Toma zakřenil. Naducané tváře jakoby vytlačily oči nahoru a z těch zbyly opět jenom hnědé rozesmáté čárky.
A tak získal Tomášek v léčebně dalšího kamaráda. Ani se nestačil nudit. Pořád se tu dělo něco nového a zajímavého.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..