Kapitola 15

Kapitola 15 A co teď?

Kluci stáli v naprostém úžasu a ohromení stále pod jukovníkem. Nebyli schopni se ani pohnout. Napětí v jejich těle bylo nezměrné. Skoro se nedalo vydržet. Strach jim čišel z rozšířených zorniček očí. To, co viděli a právě zažili, předčilo zatím všechna dosavadní prožitá dobrodružství.
Menší Chris si toužebně přál být doma v bezpečí u rodičů. Místo toho tu stál po boku svého bratra, který ho do tohoto dobrodružství vlastně uvrtal. Krvelační kojoti sice utekli, ale proti nim tu v nevelké vzdálenosti stáli dva hroziví draci.
Najednou Chris ucítil ruku svého bratra. Rychle se jí křečovitě chytil. Jack mu ruku několikrát stiskl. A Chris mu stisk ruky párkrát oplatil. Toto znamení či gesto dělávali, už když byli mladší. Znamenalo to něco jako „neboj, jsem s tebou“, ale také „mám tě rád, brácho“.
A tak tu stáli dva malí, k smrti vyděšení chlapci a proti nim dva draci.
Tyrhen temně zamručel: „Co myslíš, jak asi chutná lidský maso?“
„Myslíš, že ho máme ochutnat? Právě teď?“ zamručela Sajdra v odpověď.
„Určitě bude křehoučký a měkoučký. Jsou to ještě mláďata jako my,“ přemýšlela dál.
Tyrhen se mlsně olízl. To jeho olíznutí Chris s Jackem dobře viděli. Naskočila jim husí kůže. Všechny chlupy na těle se jim hrůzou postavily do pozoru.
„Když to uděláme, nebude už žádná zábava. Měli bychom je nejprve trochu poznat. Sežrat je můžem vždycky,“ rozhodla Sajdra.
„Máš pravdu. Taky bych si je chtěl nejdřív pořádně prohlídnout.“
Sajdra potichu řekla: „Vidíš, jak jsou k smrti vyděšení? Měli bychom je nějak uklidnit. Dát jim najevo, že jim neublížíme. Alespoň prozatím. Souhlasíš?“
„Tak směle do toho. Jsem zvědav, jak to chceš provést. Vlastně jsou hrozně dojemní v tom svém strachu,“ přitakal stejně tichým zamručením.
„Nech to na mě, jako správná dračí ženská si s tím už nějak poradím. A ne abys spouštěl hrůzu!“
Oba chlapci draky s úžasem pozorovali. Teprve po chvíli jim došlo, že vlastně nejsou moc velcí. A když složí ta svá křídla, vypadají ještě menší.
Chris se otočil k bratrovi a zašeptal: „Jsou docela malí. Myslíš, že jsou už dospělí?“
A Jack šeptem odpověděl: „No jo, možná máš pravdu. Můžou to být ještě dračí mláďata. Dospělej drak bude asi mnohem větší.“
„Já se ale stejně bojím. Co když nám budou chtít ublížit? Co když mají hlad?“ šeptal vystrašeně mladší bráška.
Draci mají nejen výborný zrak a čich, ale i výborný sluch. A tak Sajdra jejich rozhovor slyšela. Ke svému překvapení jim buď doopravdy rozuměla, nebo prostě uměla číst jejich myšlenky. Sama si tím nebyla jistá. A zatím ani nekoumala nad tím, jak je to možné. Prostě to tak bylo.
Popošla proto o kus dál k bíle kvetoucímu keři juky a začala se živit šťavnatými zelenými listy. Tyrhen ji pozoroval. Po kratičkém okamžiku mu její počínání došlo. Neodpustil si tichoučké zamručení na znamení, že sestře rozumí a jal se živit též. Došel si k vedlejšímu keříku juky a také se pustil do jídla. Po očku střídavě sledoval svou sestru a vyděšené chlapce.
„No páni, oni jsou to snad býložravci! My máme ale kliku, brácho. Pane Bože, jak já ti děkuju, to si ani neumíš představit!“ zvolal nahlas Jack a začal se úlevně nahlas smát. A bráška se k němu přidal.
Uf! Oba se bláznivě smáli a křičeli: „Hurá! Hurá, my žijem, hurá!“
Konečně velký záchvat úlevného křečovitého smíchu pominul. Bratrům došlo, že se musejí rychle vrátit zpátky do kempu. Dávno minulo ráno. Dost možná bylo už dopoledne. Během ochromujícího strachu ztratili chlapci naprosto pojem o čase. Až teprve nyní pohlédl Jack na hodinky.
„Je osm. To bude ale průšvih! Tohle nám u našich jen tak neprojde,“ zvolal.
„Ty brďo! To je jasný jak facka. Táta bude strašně zuřit! Hlavně ale že jsme živí, ne?“ řekl Chris.
A Jack na to: „Jen si teď nejsem po tom všem jistej, jestli trefíme zpátky do kempu.“
„Hele, Jacku, myslíš, že nám opravdu neublíží? Podívej, ten menší jde k nám.“
„No jo, jde k nám! A co když to jsou nakonec všežravci? Třeba mu ty listy nestačily a dostal chuť na maso!“ vyděsil se znovu Jack.
Sajdra byla jako každá ženská zvědavá. Vydala se ke klukům trochu blíž. Hodně ji ta lidská mláďata zajímala. A zase slyšela vše, co si povídají. Jestlipak jim rozumí i Tyrhen? Musí se ho pak zeptat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.