Kapitola 23

Kapitola 22 O čem se hovořilo u jezera Barker Dam

Když si Kramerovi dostatečně užili podívané na šplhající horolezce, posvačili a tatínek rozhodl, že se vydají k přehradě Barker Dam, jež byla odtud asi hodinu cesty. A tak vyrazili.
Před sebou viděli další a zase další shluky skal a velkých balvanů zlatavé barvy a z písku před nimi vyrůstaly nízké keříky.
„Hele, co je to za značku? Vypadá to na obrázku jako někdo, kdo plave ve vodě,“ volal Chris, který šel vepředu jako první. Zarazil se těsně před značkou, zabodnutou do země.
„No jo, fakt, je tady zákaz plavání! Jako by se tady v písku kolem nás snad dalo plavat!“ rozesmál se Jack a začal dělat rukama tempa, jako když plave kraula. Malá Annie i mladší bratr se k němu hned přidali a smáli se tak, až skončili v písku na zemi.
Rodiče na ně pobaveně hleděli, ale smáli se též.
Pak tatínek ale vysvětlil: „Vy trdla moje, ta značka samozřejmě patří k té přehradě, ke které míříme. Asi chtěl někdo návštěvníky už dopředu upozornit, že přehrada není ke koupání. Tak aby si lidé v tom vedru nedělali marné naděje, že se tam půjdou smočit.“
A maminka k tomu též přidala svůj názor: „No jo, ale komické to opravdu je, když to vidíš takhle uprostřed pouště. To se musí dětem nechat.“
Když se dosyta všichni nasmáli, pokračovali v cestě dál.
Konečně se před nimi otevřel výhled na namodralou vodu přehrady. Do vody zasahovaly na několika místech velké i menší kameny a trčelo z ní několik keříků.
Přehrada byla napájená pouze deštěm a zbudovali ji kolem roku 1900 majitelé dobytka okolních farem. Sloužila jako životně důležitá zásobárna vody i pro blízké doly, ve kterých se tehdy těžilo např. zlato. V dnešní době voda v přehradě láká hlavně divokou zvěř. To vše se dočetli na tabuli určené pro návštěvníky parku.
Tatínek i maminka sundali z ramenou baťohy a nabídli dětem občerstvení.
„Když jsme na poušti, musíte víc pít,“ nabádala je maminka.
Kluci si sundali boty i ponožky, usedli na velký plochý kámen a ponořili do vody horké uťapané nohy. A samozřejmě, jak je Annie viděla, neváhala a už seděla vedle nich. Chvíli se tam tak spokojeně cachtali, když vtom uviděli přicházet další dvě rodiny. Ty měly s sebou také děti. A ty, jakmile viděly, že si děti koupou ve vodě nohy, okamžitě je napodobily.
A pak slovo dalo slovo a všechny tři rodiny se spolu začaly bavit. Dospělí hovořili o tom, kde už byli a co všechno zajímavého je tam možné vidět. A děti se zase bavily po svém.
A tak se Jack, Chris a Annie dozvěděli, že cizí děti přijely až z velkého města Los Angeles, které se nachází též ve státě Kalifornie. Leží prý na pobřeží Tichého oceánu čili na břehu širého moře se spoustou slané vody. Bydlí tam s rodiči někteří v bytě a další zas ve velkém domě. A že to vše jsou bratranci a sestřenice, jelikož jejich rodiče jsou vlastně sourozenci.
Pak jim zase na oplátku Jack vyprávěl, že oni bydlí ve velkém domě poblíž jezera Big Bear Lake čili Velkého medvědího jezera a hned za domem mají docela hluboký les a také spoustu skal, na které občas lezou, když je rodiče zrovna nevidí. A že je kolem domu velká zahrada a vůbec že je všude kolem nich krásná příroda.
Své vyprávění Jack zakončil větou: „A žijí tam ještě i divoká zvířata.“
Na to ten nejstarší kluk řekl: „Jéé, vy se ale máte!“
A pak najednou ta malá cizí holčička povídá: „A my jsme dnes viděli dva draky, heč.“
Mezi Kramerovic děti jako když dopadne bomba. Vytřeštily oči a malá Annie překvapením otevřela pusinku.
První se vzpamatoval starší Jack a opatrně se zeptal: „A jste si jistí, že to byli opravdu draci? A jak vypadali?“
K holčičce se přidal jeden ze dvou cizích kluků, jako by ji chtěl bránit a řekl trochu naštvaně: „No samo sebou, že to byli draci. Jeden byl takový červenohnědý a druhý byl celý tmavý. Možná tmavě šedý. Myslíš si, že jako nepoznáme draky nebo co?“ A stoupl si rozdurděně vedle sedícího Jacka.
Na to řekl Chris: „Hele, nerozčiluj se! My se jen tak ptáme, viď, brácho?“ A otočil se k bratrovi, co jako on na to říká.
A Jack už se moc nerozmýšlel. Ztišil hlas a řekl po pravdě: „Náhodou my jsme je s bráchou viděli v poušti úplně zblízka, ale naši nám to nevěří. Táta nám dokonce o tom zakázal mluvit. Myslí si totiž, že jsme si to vymysleli. Že jsme mu lhali.“
„Fakt, jo? Kecáš! Zblízka, jo? A to ti jako máme věřit, co?“ přidal se další kluk, co do té doby mlčel. Mohlo mu být asi deset nebo jedenáct let. A pochybovačně si oba bratry měřil.
„Věř si, čemu chceš. Prostě je to tak. A ten menší červenohnědý přišel až k nám a lehl si nám dokonce u nohou. Viděli jsme mu zblízka přímo do oka. Má takové krásné velké jasně zelené oči….,“ vyprávěl Jack rozvášněně.
Cizí kluk ho ale nenechal ani domluvit a řekl: „Říkáš, že jste mu koukali přímo do oka. Copak má jenom jedno oko?“
A Jack na to: „Oči má dvě, ale když k nám měl obrácenou hlavu bokem, viděli jsme oko jenom jedno. To dá rozum, ne? A řasy má husté a tmavé. A ten druhý tmavě šedý nám pomohl zahnat kojoty, co na nás už skoro útočili.“
Než stačil druhý kluk něco říct, rodiče se zrovna odmlčeli a zaslechli kus jejich hovoru.
A tatínek Kramerovic docela naštvaně řekl: „Už s tím zase začínáte? Jasně jsem vám řekl, že už o tom nechci nic slyšet. Komu to nebylo jasné, Jacku, Chrisi?“ A jeho pohled byl náhle tvrdý a nesmlouvavý.
Jack se ale ohradil: „Ale tatíí, my jsme o tom fakt nezačali jako první. To tady ta holka s tím začala, že dnes viděli dva draky. Že je to tak?“ A obrátil se k cizím dětem. A ty začaly jeden přes druhého vyprávět, co dnes viděly, když vystoupily v parku z auta.
A cizí maminka na to řekla: „No jo, také s tím už otravovaly. Já jim na to řekla, že se moc dívaj na televizi. Co jim taky na to má jeden říct, že?“
A tak se tam o tomto tématu všechny tři rodiny bavily ještě chvíli, až se nakonec shodly na tom, že je to celé vážně divné. Že by si jejich děti, které se navzájem neznají, nezávisle na sobě vymyslely příhodu o tom, že viděly v parku draky? Trochu podivná náhoda…
Nakonec šli všichni od jezera společně, dokud se jejich cesty nadobro nerozešly. Dnes večer musí z parku všichni odjet domů. Zítra musí dospělí do práce a děti zase do školy.
A nikdo z nich celou dobu netušil, že je zpoza nedalekých skalisek pozorují dva páry velkých dračích očí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.