Kapitola 6

Kapitola 6 Strach a odhodlání

Supi nad nimi kroužili ve velkých obloucích. Měli černohnědou barvu a jejich letky se zespoda stříbřitě leskly. Pak se ale velcí ptáci pomalu snesli dolů téměř až nad jejich hlavy.
Tyrhen zaujal útočný postoj. Rozkročil se na ještě trochu vratkých nohou. Šupinatou hlavu s velkýma, trochu šikmo položenýma zelenožlutýma očima natáhl bojovně kupředu. V srdci pocítil nával chladného strachu, který mu sevřel útroby. Musí ochránit svou sestřičku i sám sebe. Nikdo jiný to za něj neudělá.
Černohnědí ptáci dosedli opodál na skalní výčnělek. Tam na ně malí dráčci nemohli. Lysá hlava toho většího měla barvu růžovou a na ní se tu a tam vyskytovalo pár černých štětin. Ten o malinko menší měl hlavu jasně rudou a též bez peří. Oba měli silné zahnuté zobáky slonovinové barvy, jež s hlavou silně kontrastovaly. A tak jako hlava byla růžová či rudá, i jejich nohy měly tuto barvu. Místy byly pokryté bělavým peřím a končily drápy k přidržení kořisti. Drápy měli zahnuté, ale ne moc dlouhé.
No a pak ten s rudou hlavou slétl dolů. To neměl dělat. Tyrhena se zmocnil hněv. To dlouhé čekání a napětí v něm zhmotnilo nečekanou sílu, o které neměl do té doby ani potuchy, že je jí schopen. Ucítil zvláštní horko ve svém malinkém chřtánu a doširoka otevřel tlamičku. A ejhle! Co to? Z malé tlamy vyšlehl k jeho nesmírnému překvapení ohnivý plamen.
Velký pták táhle zanaříkal a s úlekem uskočil. Peří na levém křídle měl trochu sežehnuté ohněm. Vtom druhý pták přiletěl družce na pomoc. Teď bylo jasné, že je to ptačí pár. Možná měli někde nahoře ve skalách hnízdo s mláďaty a sháněli pro ně potravu. Jenže supi i kondoři se živí zásadně mršinami čili mrtvými těly uhynulých zvířat. Včera i dnes nalétali hodně kilometrů, ale žádnou mršinu nikde nezahlédli. Proto si vyhlédli ta prazvláštní zvířata, která tu ještě nikdy nespatřili. Věděli jen, že je otázkou času, kdy ti dva malí divní tvorové zahynou žízní. Voda tady dole nikde nebyla. Znali to tu velmi dobře.
Tyrhen se připravil na další útok. Vztek, který se ho prve zmocnil, stále ještě koloval v jeho malém těle. A tak když se ptáci opět přiblížili, neváhal a vychrlil další smršť ohně. Ptáci doslova bolestně zasyčeli. Pak se co nejrychleji kolébavě rozběhli a bylo vidět, že odlepení od země je stojí velké úsilí. Při vzletu se pohybovali ze strany na stranu. Trochu legračně poskakovali a mávali přitom velkými křídly. Konečně se jim podařilo i přes popálená křídla vzlétnout. A bylo jasné, že na ty divné tvory se šupinami a hranatými velkými hlavami si již nikdy netroufnou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.