Kapitola 12

Kapitola 12 Jak to bylo v noci dál

Tatínek to dobře odhadl. Hned jak kluci slyšeli zatáhnout zip vedlejšího stanu, přisunuli hlavy k sobě a začali si šeptat.
„Hele, Jacku, myslíš, že je to vůbec možný, aby v dnešní době opravdu někde na světě žili draci?“ šeptal mladší chlapec.
„A proč by to možný nebylo? Možný je na světě všechno. Každou chvíli někdo přijde s tím, že se někde vynořila nějaká příšera nebo že objevili nový druh zvířete.“
„To jako fakt? A jaká příšera? Povídej,“ zaprosil Chris nedočkavě. Tajně svého staršího bratra obdivoval, co všechno už ví a zná. Každou chvíli přijde ze školy s nějakým novým poznatkem, kterým mladšímu bratrovi pěkně zamotá hlavu.
Jack se cítil náramně důležitě, když mohl mladšího bratra občas poučit o něčem novém, co někde četl nebo slyšel. Informace si ale až tak důkladně neověřoval. A moc rád jim sám věřil. Tak tomu bylo i dnes v noci.
„Hele, četl jsem minulý týden v časopise, že se ve Skotsku objevila zase ta jejich Lochnesská příšera. A to tomu nikdo dlouhý roky nevěřil. Představ si to. Žije tam v jezeře, kterému říkají Loch Ness. A prý je patnáct až dvacet metrů dlouhá. A krk má dlouhý tři metry. Ke všemu má na hlavě něco jako roh. A říkají jí Lochneska nebo jenom Nessie. A pak že draci neexistujou,“ vyprávěl rozhorleně Jack.
„Ty jooo, tak to je hustý! A byly tam i fotky tý příšery?“
„Byly. Vypadala trochu jako vodní dinosaurus.“
Chvilku bylo ve stanu ticho. Každý z bratrů si sám potichu přemýšlel.
No a pak do ticha zazněl Jackův návrh: „Mám nápad. Půjdeme to prozkoumat.“
„Cože? Ty ses asi zbláznil, ne? A kdy?“ vyjevil se Chris.
„Vstaneme, ještě než se rozední. Mám tady čelovku. A co ty? Máš tu svou baterku?“ šeptal Jack.
„Jo, mám taky čelovku. Nejsi sám, kdo ji má. Ale přece se odtud nemůžem jen tak zdejchnout? Co naši?“ vyzvídal Chris s očima navrch hlavy.
A Jack odpověděl: „Jen tak se porozhlídnem kolem. Než se probudí, budem zpátky. Vždycky můžem říct, že se nám chtělo třeba na velkou, ne?“
„Když já fakt nevim,“ pochyboval Chris. Znal ty nápady staršího bratra a hlavně si dobře pamatoval ty následky, kdy se provalilo, že zas něco spolu provedli.
„No jak myslíš. Přece ale nemám za bráchu malýho prďolu, co se bojí. Nebo snad jo?“
Jack prostě dobře věděl, jak na mladšího bratra musí jít, aby dosáhl svého.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..