Kapitola 35

Kapitola 34 Divoké sny (Z ÚTERÝ NA STŘEDU)

V noci sebou kluci divoce házeli a šermovali rukama. Chris dokonce cosi vykřikoval ze spánku. Ještě že ho neslyšeli rodiče. Vypadalo to, že oba prožívají hodně živý sen. Aby také ne po tom nečekaném odpoledním zážitku!
Chris zrovna ze snu zvolal: „Ty jóóó! Jde přímo k nám!“
A také že ano. Sajdra si to štrádovala rozvážným krokem přímo k nim. Chris měl co dělat, aby nevzal, jak se říká do zaječích. Viděl, jak se hnědočervený drak přibližuje a nikdo mu v tom nedokáže zabránit. Ještě má čas utéct!
Chrisi, honem, dělej, uteč! Volalo na něj cosi v jeho hlavě výstražně. Jenže nohy měl téměř srostlé se zemí. A pak v jeho mozku převládl jiný pocit. Byla to zvědavost…
To už byl ale drak téměř u něj. Chris pak s překvapením zíral, jak se dračí mládě sesunulo k zemi. Lehlo si na břicho a elegantním pohybem si složilo na zádech žebrovaná, napůl průsvitná křídla.
Opravdu, Sajdra si lehla chlapcům přímo k nohám. Pak natáhla hlavu na dlouhém krku až k Jackovi, nasála lehce vzduch a vydechla obláček páry.
Jack přitom jen přidušeně vydechl: „A doprčic!“
Poté otočila hlavu ke Chrisovi a udělala totéž. Chris zatajil dech. Co teď? Má dračí hlavu přímo před svým obličejem! Pak viděl, jak dráček pootočil hranatou hlavu a nádherné světle zelené oko si ho zkoumavě prohlíželo. Uprostřed mělo černou svislou zornici, která se k jeho údivu rozšířila. Dračí oko dostalo něžný výraz.
Vtom Sajdra vydechla z nozder lehoučký obláček páry. No, pravda, moc příjemně to nevonělo. I když, bylo to cítit asi jako zetlelá tráva. Sajdra si nahlas trošinku jakoby povzdechla a zůstávala stále ležet ve stejné poloze.
Chris na ni stále doslova nevěřícně civěl s pusou dokořán. No a vtom to Jackovi došlo.
„Brácho, pohlaď jí. Víš, že se jí to minule líbilo,“ navrhl bratrovi a ani nevěděl jak a proč, ale zařadil malého draka mezi holky.
Chris byl zvyklý staršího bratra poslouchat. Tedy většinu svého dosavadního života. Automaticky mu tedy pravá ruka vyjela nahoru směrem k dračímu krku. Pomalu se dotkl té hnědočervené dračí kůže. Cítil mezi prsty tvrdé dračí šupiny. A vrátil se mu ten zvláštní pocit, když Sajdru hladil v parku Joshua Tree. Na ten prazvláštní pocit pak dlouho vzpomínal. A teď, teď ho zažíval znovu! A bylo to tak nevšední! Škoda, že ho Normen a kluci ze třídy nemůžou vidět! Vlastně všichni ze školy, aby nikdo nepochyboval o jeho slovech…
To už si dráčka hladil i Jack. Najednou se vůbec nebál. Dokonce si to užíval!
„Víš, co si myslím? Že se jí to hlazení tenkrát tak moc líbilo, že si nás prostě našli,“ nadhodil Jack do ticha.
„Myslíš?“ zapochyboval Chris.
„No a jak jinak se to dá vysvětlit? Koukni, vypadá, že si přede jako spokojená kočka. Že by to bylo pro draky návykový?“ udělal si Jack legraci.
„Jacku, koukni! A teď uděláme jako co?“ křikl náhle mladší z bratrů vyplašeně a rukou ukazoval směrem ke stráni. Směrem k nim si to vykračoval ocelově šedý drak. A s ním tedy žádnou zkušenost neměli! Co teď? Mají počkat nebo utéct?
Drak zrychloval jak mu drobné úlomky skal a malé borovicové šišky klouzaly pod nohama. Ani se kluci nestačili rozmyslet.
Tyrhen hlubokým hlasem zamručel na Sajdru: „Ty už si zas užíváš, jak vidím? Proč jsi mě nevzbudila?“
Sajdra k němu nenuceně pootočila hlavu a jemným zapískáním odpověděla: „Neruš, je to tak skvělé. Zalehni také a hlavně je nevystraš. Pamatuj, že jsou to ještě jen lidská mláďata jako my a že se nás pořád bojí. Musíme si získat jejich důvěru.“
Poté se opět zahleděla Chrisovi zeleným okem do jeho modrých očí. Pak lehounce své nádherné zelené oko, vroubené hustými černými řasami, slastně přivřela. A Chris pocítil náhle takový báječný pocit lehkosti a nevýslovného štěstí. Bylo mu tak úžasné, že by to nedokázal nikomu ani vypovědět. Jako by se na něj přenesl ten úžasný pocit dračí slasti.
A pak prohodil k bratrovi: „Jacku, to je taková nádhera! Zkus ho taky pohladit. Podívej, má zavřené oči a asi na to čeká. A slyšel jsi? Oni si spolu také povídají.“
A Jack tak učinil a už vůbec neměl strach. Cítil, jakoby do něj vstoupila nějaká nová síla, nový pocit, který se nedal nijak definovat ani k ničemu podobnému přirovnat.
Tyrhen si jemňounce předl svým hrdelním hlasem a bylo mu báječně.
Tak o tomhle mu Sajdra tak básnila! Teď už tomu dobře rozumí. Za tímhle nádherným pocitem sem vlastně letěli takovou dálku. No, a že se to opravdu vyplatilo!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..