Kapitola 5


Kapitola 5 Co se stane, když se štěně moc nudí

Paní V. se dnes někam chystala. Poslední místo, kam toho památného odpoledne vešla, byl zrovna obývací pokoj. Vytáhla cosi ze šuplíku, strčila to do kabelky a kamsi autem odjela . Možná za kamarádkou anebo snad na tenis, který hrávala s přáteli. Možná ale odjela úplně jinam. To samozřejmě malá Dolci nevěděla.
Doma zůstala zase jenom s hospodyní. Toho dne odpoledne přišel i zahradník pan Nejedlo, kterému ale pán tajně říkal “Nežrádlo”, jelikož byl hrozně hubený.

Zahradník se o zahradu staral pravidelně jedenkrát v týdnu. Tedy kromě hospodyně. Měl na starosti sázení nových květin a okrasných keřů a jiné důležité věci, které by paní Málková při péči o velký dům již zastat nestihla.

Hospodyně se zrovna bavila na zahradě se zahradníkem, když štěně zjistilo, že dveře do obývacího pokoje někdo pořádně nedovřel. Proklouzlo nepozorovaně do nákladně zařízeného prostorného pokoje a vydalo se na průzkum.
Nejprve pod koženou sedačkou objevilo pánovu zapomenutou modrou ponožku. Jak ta hezky smrděla!Dolci procítěně natáhla čumáček a už se jala slastně ponožku cupovat. Stačila malá chvilka a z ponožky zbylo pár divných modrých cárů, ve kterých by nikdo ponožku snad ani nepoznal.
Po chvilce štěně přesunulo svou pozornost na béžovou koženou sedačku. Ta byla z pravé, jemně vydělané kůže. Sedačka byla pánovou chloubou. Moc rád v ní odpočíval při sledování hokejových zápasů nebo tenisových turnajů.
Ta kůže Dolci nádherně voněla. Začala ji v jednom rohu, kam si pán pokládal nohy, nejprve důkladně olizovat. Taková dobrota! Pak zakousla své zoubky do rohu v místě, kde byla kůže šitá jemnými stehy. To bylo to pravé pošušňáníčko! To byla slast! Malý pejsek se do své bohulibé činnosti tak zabral, že ho vůbec nenapadlo, že provádí něco, co nesmí. A nikdo ho přitom nehlídal.
Hospodyně stále ještě řešila cosi naléhavého se zahradníkem. Ale hlavně ji ani v nejbujnějším snu nenapadlo, že by se pejsek mohl dostat do pokoje, který všichni chránili, jak se říká, jako oko v hlavě.
Vtom si Dolci všimla, že o kus dál leží cosi podlouhlého a černého. Přestala okusovat sedačku a popošla prozkoumat novou zajímavou věc.Čichla k ní. Cítila na ní pach své paničky i pána. “Co to asi je? Musím přijít na to, k čemu je to dobré.”Posunovala černou krabičku před sebou tak dlouho, až spadla na zem. Fenka skočila za ní. Nejprve ji řádně oslintala. A pak se zakousla. Vtom se strašlivě lekla. Velká obrazovka v pokoji se rozsvítila. Ozvaly se hlasy. Jedním kousnutím spustila televizi. Až si z toho leknutím sedla na zadek. Chvilku zírala nehnutě na míhající se obraz před sebou. Nic závratného se ale nedělo.Sklonila se tedy opět k televiznímu ovladači a zakousla se. Tady byla řada měkkých čudlíků. Jak zajímavě se po skousnutí prohýbaly! Bylo to tak zábavné! Jen televize začala bláznit. Toho si však nevšímala. Vtom se ozvalo hlasité KŘUP! Krabička praskla. Televize přestala hrát. Obraz zmizel. Štěně nemělo velkou tlamičku, ale když se do něčeho dalo a rozhodlo se, že ochutná, stálo to za to.
Přesně v té chvíli vešla paní Málková do kuchyně. Náhle ji došlo, že neví, kde je malý pes. Úplně se z toho pocitu orosila. Pane Bože, aby tak Dolci za jejími zády něco prováděla! Rychle se jala prohledávat dům.
Přitom hlasitě volala: “Dolci, ke mně! Dolci, kde jsi?”
Štěně přestalo okusovat televizní ovladač. Zaposlouchalo se. Vtom jako když do něj střelí. Rozhlédlo se po spoušti, kterou nadělalo a frrrr, rychle vyběhlo z pokoje a vběhlo na zahradu. A rovnou k zahradníkovi. Začala se starému pánovi motat kolem nohou.
Zahradník se narovnal, rozesmál se a řekl: “Co je, ty malej raubíři? Neprovedla jsi náhodou někde něco, že se ke mně tak máš? To je docela podezřelý, že se tak lísáš.”
Náhle se v domě ozvalo hlasité zaječení. A vzápětí křik: “Dolci, ty malej prevíte! Kde vězíš? To si ale vypiješ! Sakra, jak se sem mohla dostat?”
Pan Nejedlo se bedlivě na štěně zahleděl a podotkl:”Vypadá to, cácorko, že jsi něco provedla. Ukáááž, co to máš v zubech? Jejda! Jsem si myslel, že ses k něčemu zajímavýmu přinachomejtla.”
Vtom nepříčetná hospodyně vyběhla z domu. V ruce držela koště a hnala se k nim. Dolci se přikrčila.
“Přidrž mi jí, Pepo! Já jí vypráším kožich, že na to do smrti nezapomene!” hnala se paní Málková na Dolci vztekle.
A přesně v tu chvíli se otevřela velká brána. Na zahradu vjelo černé auto s tmavými skly. V něm seděl pán domu. Hospodyně sklonila koště a zbledla. Zahradník řekl velmi neslušné slovo, které několikrát zopakoval.
Pán zaparkoval svůj jaguár v garáži. Chystal se vejít do domu. Zahradník se odhodlal zachránit situaci. Rychlými kroky směřoval k pánovi. Snažil se ho zabavit nějakým dotazem.Hospodyně rychle mobilem sháněla paní. Při takovém průšvihu tady nechce být s pánem sama!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..