Kapitola 31 Další den ve škole

Druhého dne se Chrisovi vůbec nechtělo do školy. Bůh ví, co ho tam vlastně čeká? Určitě ale s Normanem budou rozkmotření a nebudou na sebe mluvit. Prát se s ním už ale nebude. K čemu také, že?
Když je maminka s Jackem vysadila před školou, neochotně se loudal směrem ke své třídě.
Jack to dobře viděl a honem přemýšlel, co by asi měl bratrovi říct, aby ho trochu povzbudil.
Nakonec ale řekl: „Hele, brácho, mě Norman včera taky pěkně naštval. Vůbec bych to do něj neřekl, že se takhle k tobě zachová. Možná mají naši pravdu. Není na světě jenom Norman. Já osobně bych se na něj asi vykašlal. Ale rozhodnutí je na tobě.“
Chris vstoupil do třídy a sedl si na své místo. Po chvíli přišel i Norman, ale oba dělali, že ten druhý je vzduch. V tomto duchu proběhly první dvě hodiny. Pak se ale přihodilo něco, co Chrise utvrdilo v tom, že mají rodiče a Jack pravdu.
Když totiž vyšel Chris ze třídy, potkal Michaela a Jima ze včerejšího tréninku. Dobře viděl už z dálky, jak se při pohledu na něj potměšile smějí.
A když ho míjeli, tak místo normálního přátelského pozdravu jako jindy, hubený čahoun Jim prohodil směrem k němu: „Čau draku, jak se vede? Co máma, ta asi vyváděla, když tě včera viděla, viď?“
Chris zůstal malinkou chvilinku jako opařený. Takže Norman kecal!
Pak se zmohl na chabý úsměv a vypravil ze sebe jen: „Ale jo, docela to šlo. Moje máma je fakt dobrá a scény moc nedělá.“
Došel k nejbližšímu otevřenému oknu a vyklonil se ven. Potřeboval čerstvý vzduch. Nutně. Takže je to jasný. Norman se neudržel a všechno vyžvanil. To je ale jejich kamarádství nadobro konec! Rozhodnuto, vyřízeno.
S už jasným rozhodnutím šel zpátky do třídy. Právě začínala hodina zpěvu.
Mezi zpíváním se k Normanovi naklonil a sykl na něj: „Jsi sketa, Normane. S těma, kdo nedrží jazyk za zuby, si já už nemám co říct.“ A bylo to. Docela se mu ulevilo. Má to za sebou. Na druhou stranu ho ta zrada kamaráda dost mrzela. Tohle on by mu nikdy neudělal. Nikdy!
Když to pak o polední přestávce během oběda řekl Jackovi, ten zaťal vzteky pěsti a prudce se ho otázal: „Mám mu rozbít hubu? Jako vážně, něco jsem mu včera řekl a on to normálně ignoruje. Po škole si na něj počkám a táta ho večer nepozná.“
Jenže Chris mu na to odpověděl: „Díky, Jacku, jsi super brácha, ale já myslím, že už to nemá smysl. Prostě teď vidím, jakej opravdu je. Stejně už mě poslední dobou štval. Tak se na to vykašli.“
A Jack na to: „Když myslíš. Je to na tobě. Stačí říct a je z něj mastnej flek na chodníku. Ani vlastní kolo ho pak nepozná.“ A tomu se oba srdečně zasmáli. Chvilku se tak spolu řehtali a bylo jim spolu hezky. A Chris si najednou uvědomil, jak je rád, že má tak skvělého staršího bratra, který drží s ním.
Když je pak odpoledne vyzvedla před školou mamka, vlezl si Chris na zadní sedačku vedle Annie a směrem k mamince prohodil: „Tak je to vyřízený. Kašlu na Normana. Všechno to klukům z tréninku vyžvanil.“
Maminku to na Normana dost zamrzelo. Vždyť tak často během těch posledních tří let chodil k nim na návštěvu. Na druhou stranu si už delší dobu uvědomovala, že se i u nich doma vytahoval. Prostě se k naivnímu a dobrosrdečnému Chrisovi svou povrchní povahou moc nehodil. Nakonec si pomyslela, že je moc dobře, když se syn dokáže v tak ožehavé situaci správně rozhodnout.
Chvíli jeli a nikdo nic neříkal. Jen Annie promlouvala ke své panence, kterou držela na klíně.
Ticho přerušila nakonec maminka a řekla: „Potkali jsme se dnes na nákupu s Lindou Taylorovou. Kdyby někdo z vás nevěděl, tak to jsou ti noví sousedé, co bydlí v tom béžovém domě naproti. Chvíli jsme tak povídali a domluvili jsme se, že k nám zítra přijdou na grilování. Co vy na to? Upeču rebarborový koláč, co máte, kluci, tak rádi. A kdo si dá žebírka v marinádě?“
Zezadu se ozvalo sborové: „Hurááá!“ Maminka se usmála. Dobře věděla, jak na chvíli zahnat chlapcům špatnou náladu. Na dobré či vynikající jídlo slyší každý normální mužský. A je jedno, zda je dospělý nebo ještě kluk.
Pak se ale ozval Jack: „A proč k nám vlastně přijdou, mami?“
A maminka se jala vysvětlovat: „A proč by neměli? Vždycky jsme měli se sousedy dobré vztahy, ne? A od doby, kdy se museli Bredfordovi odstěhovat za prací, je tu nějak smutno. Taylorovi se sem přistěhovali před měsícem a ještě jsme se pořádně neměli možnost seznámit. Tak bych to chtěla napravit. Udržovat dobré sousedské vztahy je velmi důležité.“
Jack hodil okem po mladším bráškovi a potichu procedil mezi zuby poznámku: „No jak pro koho.“
Chris se na něj tajně zaculil. A maminka radši dělala, že tu přidrzlou poznámku vůbec neslyšela.

Kapitola 30 Jak vypadá svět kolem Big Bear Lake

Druhého dne se Tyrhen probudil jako první. Aby také ne, že? Cítil se odpočatý a plný síly. Kupodivu ani křídla ho po té delší cestě nebolela.
„Sajdro, vzbuď se. Mám hrozný hlad. No tak, Sajdro! Čeká nás velké dobrodružství!“ snažil se Tyrhen vzbudit sestru.
Ta ze spánku zamumlala: „Dobrodružství? A hned po ránu? Júú, kde to jsme?“ A vykulila překvapením oči.
„No kde asi? Zapomněla jsi, že jsme opustili náš domov na poušti? Mám hrozný hlad. Vstávej už!“
A tak se oba malí draci vydali na obhlídku svého nového domova. Opatrně vzlétli a kroužili nad lesem. Viděli pod sebou rozsáhlé lesy a v dáli vysoké zalesněné hory San Bernardino Mountains.
Pak zakroužili pomalinku nad velikým domem s kamennou podezdívkou. Dům byl jinak celý ze dřeva. Byl natřen světle žlutou barvou. Střechu měl tmavě šedou až do modra. Jedna část domu měla dvě patra a prostorný balkon v prvním podlaží. Rámy oken, dveří, zábradlí i ozdobné dřevěné prvky byly natřeny bílou barvou.
Před domem byla velmi prostorná, částečně zastřešená dřevěná terasa. Před touto terasou byl anglický trávník a uprostřed byl kulatý záhon plný krásně kvetoucích květin.
Před vyšší částí domu s balkonem rostly tři nádherné křivolaké borovice. Jejich vůně prosycovala vzduch v pokojích, když bylo otevřené okno.
Na terase domu byla dřevěná bytelná houpačka. A kus před ní stál veliký oválný dřevěný stůl se šesti dřevěnými židlemi a pojízdný gril. Zde Kramerovi jako rodina často sedávali a tatínek pro ně griloval výborné steaky i zeleninu. Maminka k tomu vždy připravila zeleninový salát a upekla ovocný koláč.
Někdy k nim chodívali i sousedé z protějších domů přes silnici. Na oplátku chodívali Kramerovi na grilování zase k nim.
Draci už měli dost obhlídky domu a rozhodli se podívat dál. Viděli, že na druhé straně klikatící se silnice stojí další dva domy a kolem nich je velká zahrada. I na tyto dvě zahrady navazoval les.
„Sajdro, poleť dál, vždyť víš, že mám hlad. A musíme též najít vodu,“ křikl Tyrhen na sestru a vydal se směrem na sever. Vzpomněl si, že včera cestou sem viděli lesklou plochu jezera. Tam se určitě dostatečně napijí.
Jenže ouha! Jezero tam skutečně bylo, a to dokonce obrovské. Jenže na jeho jižní straně viděli samé domy a zase domy a u domů zahrady. A přímo u jezera kotvila spousta malých lodí a lodiček. Všude po silnicích jezdila auta a na chodnících se procházela spousta lidí. Tady rozhodně nemohli přistát a napít se! A už také viděli, jak pár lidí zvedlo hlavu k nebi a pozoruje je. A dva malí kluci jim začali i mávat.
Sajdra volala na bratra: „Je tu nějak moc rušno. Poleť dál na sever, vidím tam hodně stromů. Tam bude možná klidněji.“ Letěli tedy přes užší část jezera do míst, kde doufali, že nebude tolik domů a aut.
Pod sebou viděli namodralou vodu jezera, jehož břehy lemovalo mnoho roztodivných obrovských kamenů. A mezi nimi byly menší a větší písečné pláže. A blízko vody bylo postaveno hodně nádherných horských chat a domů k rekreaci či celoročnímu bydlení.
Po vodě se plavily nejen malé lodičky, ale i větší lodě a na nich se plavili turisté.
Ano, celé městečko Big Bear Lake na východě jezera, ale i rozlehlá vesnice Big Bear Village na jihu byly známým turistickým centrem, hojně vyhledávaným turisty. Ti sem přijížděli za krásnou panenskou přírodou, za čistým vzduchem a též za mnoha sportovními příležitostmi.
Přijížděli sem rybáři a dále lidé, kteří si tu v půjčovnách mohli půjčit kánoi nebo kajak a strávit celý den na vodě.
V zimě se tu pořádali závody ve skocích na lyžích a vůbec celé okolí bylo protkáno sítí turisticky značených cest, po kterých mohli svištět lidé na běžkách. V létě pak zase cyklisté na kolech a mohli přitom poznávat krásy okolní neporušené přírody. Byly tu ale i sjezdovky, po kterých se v zimním období proháněli lyžaři či lidé na snowboardech.
Ve městě i ve vesnici bylo ohromné množství různých obchodů a moderních butiků, kde si lidé mohli koupit vše, po čem jejich srdce toužilo, včetně poslední módy. Byla tu pro děti i mateřská školka a základní i střední škola. Dále pak moderní hala, kde se konaly různé koncerty a dokonce i divadlo tu měli. O zábavu tu tedy nebyla nikdy nouze. A lidé tu žili rádi.
A v okolních horách a lesích ještě dokonce žijí černí medvědi, rysi červení, kteří jsou dvakrát tak velcí než kočka domácí, dále pak severoameričtí jeleni, pumy, lišky, kojoti a zajíci.
Sajdra a Tyrhen to vzali směrem k nejbližšímu lesu za jezerem. A náhle vidí pod sebou skupinu malých dětí se dvěma dospělými. Jenže malinké děti se zřejmě lekly a vyděšeně prchají co nejrychleji pryč směrem do lesa. A dospělí honem za nimi.
Teprve nyní oba draky napadlo, že by se jich lidé vlastně mohli bát. Doteď jim ta myšlenka vůbec nepřišla na mysl. Vždy mysleli nejprve na pocit vlastního bezpečí.

ČÁST II – DOMA V BIG BEAR LAKE
DĚTI A DRACI